Viktor se dal na studia. V roce 1912 absolvoval velkomeziříčské gymnázium ve třídě profesora Bohuslava Starosty. Z této třídy čtyři kluci na válečném poli padli, ovšem hned devět (včetně Viktora) vstoupilo do legií – Ludvík Ambož (Vídeň), Jaroslav Černý (Lavičky), Sylvestr Dvořák (Olešná), Vítězslav Dvořák (Svařenov), Josef Hakl (Tasov), Josef Jura (Batouchovice), Jaroslav Poldauf (Žampach, padl) a Vilém Ždímal (Radňoves).

Do války šel z učitelských studií jako jednoroční dobrovolník k jihlavskému 81. pěšímu pluku. Do ruského zajetí padl společně s Ludvíkem Svobodou u Tarnopolu dne 7. září 1915. Jako zajatec se dostal do města Krivoj Rog, kde pracoval jako horník. Už 11. ledna 1917 se přihlásil do československých legií, ale přijat byl až 15. října 1917. Nejprve sloužil u 6. střeleckého pluku „Hanácký" a posléze u 3. lehkého dělostřeleckého pluku. Bojoval mimo jiné v památné bitvě u Bachmače.

Domů se vracel na lodi Protesilaus, která přístav ve Vladivostoku opustila 8. června 1920. Tato loď vyplula směrem na východ a zakotvila v kanadském přístavu Vancouver. Tam se transport přemístil na koleje a po nich uháněl přes celou Kanadu do Quebecku, kde se opět nalodil, a přes Atlantik zamířil do německého přístavu Cuxhaven, kde zakotvil 1. srpna 1920. Viktor Racek vstoupil na evropskou pevninu jako poručík československých legií.

Do Olší už se nevrátil a hledal své štěstí po celé zemi. Zprávu o něm máme z 6. listopadu 1948, kdy se v Ostravě – Zábřehu oženil s Boženou Kasalickou.

Foto - zdroj archiv autora
Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…