Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.2.: Z policejního deníku: zloděj ukradl nářadí; muž ukradl v prodejně alkohol a maso, pral se s ostrahou

27.2.: Táborská zoo společně s právníky z Hlasu zvířat uspěla v boji za ochranu vlků, ministerstvo zrušilo sporná rozhodnutí umožňující jejich odstřel

27.2.: Potřeba nezištně pomáhat je v nás zakořeněná, říká Marta Valová

27.2.: Porodní gauč v pelhřimovské nemocnici pomáhá maminkám najít si ideální polohu pro pohodlný a bezpečný porod

27.2.: Mladistvý posprejoval, co mu pod ruce přišlo; napáchal škodu za téměř čtyři sta tisíc korun

27.2.: Jihlava bude mít ještě letos psí hřiště

27.2.: Derniéra výstavy Mizpah. Příběhy židovských rodin z Havlíčkova Brodu

26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Zastřelit chráněného vlka a nechat ho v bolestech umírat je kruté barbarství, za které by měl padnout velmi přísný trest
Sdílet článek
Tři dlouhé dny kruté bolesti a beznaděje. Tak vypadaly poslední chvíle života ohroženého a přísně chráněného vlka z Krkonoš. Zatím neznámý pytlák ho smrtelně postřelil a bezcitně ponechal jeho osudu. Jen díky tomu, že měl GPS obojek, ho umírajícího nalezli ochránci přírody. Nezdálo se jim, že jindy neposedný vlk už více než čtyřiadvacet hodin vysílá data stále ze stejného místa. Když ho objevili, tak v extrémních podmínkách zvíře krvácelo dokonce už třicet šest hodin. Zranění způsobené střelnou zbraní bohužel nebylo slučitelné s životem, přivolaný veterinář proto vlkovo trápení ukončil. Po pachateli tohoto brutálního činu nyní pátrá policie, Správa Krkonošského národního parku podala trestní oznámení na zatím neznámého pachatele.
image-1
Nebudu spekulovat, zda šlo o po mimořádné trofeji toužícího myslivce, krutého chovatele ovcí či nějakého jiného náhodného střelce. Konkrétní viník zatím známý není. Co vím ale už teď zcela jistě je, že pachatel je bezcitná zrůda. Zastřelit jakékoliv bezbranné zvíře může jen barbar. Tím spíše, jde-li o ohrožené a přísně chráněné zvíře jako je vlk obecný. A už vůbec nepochopím to, že ho poté nechal umírat několik dnů v krutých bolestech. Pachatele by po dopadení mělo kromě přísného trestu čekat také psychiatrické vyšetření. Takový člověk není normální a obávám se, že může být nebezpečný i svému okolí. Tím spíš, že vlastní a používá ostře nabitou zbraň. Doufám také, že navždy přijde i o zbrojní průkaz a všechny zbraně mu budou zabaveny.

Z vlka, který se po mnoha letech od minulého vyhubení postupně vrací co české přírody, se v poslední době dělá stále větší strašák. Hlavně myslivci, pro které představuje konkurenci i vítanou trofej, jsou v jeho očerňování nejaktivnější. Nedávno dokonce na půdě České zemědělské univerzity uspořádali mezinárodní konferenci, na které argumentovali údajným přemnožením velkých šelem a volali po umožnění jejich plošného odstřelu. Pokud bychom jim to povolili, netrvalo by moc dlouho, než by vlka a další vracející se živočišné druhy z volné přírody opět vystříleli. Zvířatům je přitom mnohem lépe v lese, než když visí vycpaná někde v hájovně nad krbem.

Vlci do české krajiny vždy patřili a pomáhali udržovat stavy zvěře na rozumném množství. Jako výborní lovci pomáhají regulovat divoce žijící kopytníky a snižovat tak jejich přemnožení. Což by se hodilo například myslivcům na jižní Moravě, kde podle posledních zpráv i přes výrazný nárůst zastřelených zvířat přibývá spárkaté zvěře. To brzdí obnovu lesů poničených kůrovcem a suchem. Zrovna vlci, na které mají myslivci aktuálně políčeno nejvíce, v tom mohou hodně pomoci. Člověk by si měl proto návratu šelem vážit a ne proti nim bojovat.

Lidé a šelmy žili v sousedství po mnoho staletí a naučili se spolu koexistovat. Jejich návrat je příležitostí, jak na tento staletími prověřený vztah navázat. Musíme však odložit stranou nesmyslné strašení a řídit se fakty. Šelmy, které se pomalu vrací i do českých lesů, jsou plaché a kontaktu s lidmi se vyhýbají. Nebojím se říct, že pro člověka žádné riziko nepředstavují. Ostatně to potvrzují i statistiky, podle nichž za posledních 50 let není v Evropě prokázán ani jeden případ, kdy by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. Velké nebezpečí v našich lesích nehrozí ani od rysů či medvědů. I oni se člověku raději zdaleka vyhnou.

Zbytečné jsou také argumenty hospodářskými škodami na chovaných stádech. Těm se dá zabránit kombinací několika opatření včetně elektrického ohradníku či ovčáckého psa. Na jejich pořízení přitom chovatelům přispívá stát. Stejně tak hradí i vzniklé škody.

Člověk se stále více a více roztahuje, zabírá další část dříve divoké přírody a vytlačuje mnoho původních druhů. Některé vyhubil už úplně, u jiných populace klesla na naprosté minimum. Buďme proto rádi, že s námi nějaká zvířata ještě vůbec chtějí žít a važme si jejich návratu. Jsou tu stejně doma jako my. Proto je třeba jakékoliv nezákonné zabíjení chráněných zvířat jasně odsoudit a přísně potrestat. Prvním krokem k tomu je vypátrání a dopadení pachatele zatím poslední kruté vraždy nevinného vlka. Až dosud se policii takové pytláky dopadnout příliš nedaří. Snad tento případ bude konečně znamenat tolik potřebný obrat.
Evžen KOREC
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je středa 28. únor
(15. únor kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 2.:
Neděle druhá postní - Reminiscere
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 2. (28. 2.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: