Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.2.: Z policejního deníku: zloděj ukradl nářadí; muž ukradl v prodejně alkohol a maso, pral se s ostrahou

27.2.: Táborská zoo společně s právníky z Hlasu zvířat uspěla v boji za ochranu vlků, ministerstvo zrušilo sporná rozhodnutí umožňující jejich odstřel

27.2.: Potřeba nezištně pomáhat je v nás zakořeněná, říká Marta Valová

27.2.: Porodní gauč v pelhřimovské nemocnici pomáhá maminkám najít si ideální polohu pro pohodlný a bezpečný porod

27.2.: Mladistvý posprejoval, co mu pod ruce přišlo; napáchal škodu za téměř čtyři sta tisíc korun

27.2.: Jihlava bude mít ještě letos psí hřiště

27.2.: Derniéra výstavy Mizpah. Příběhy židovských rodin z Havlíčkova Brodu

26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Česká ruční výroba skla je zapsaná na seznamu UNESCO, slaví i Vysočina
Sdílet článek
České sklo potvrdilo světovou úroveň a pověst. Ve středu 6. prosince se tuzemská ruční výroba skla nově dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Žádost schválil mezivládní výbor organizace na zasedání v Botswaně. V Česku se na přípravě podkladů týkajících se zápisu ruční výroby skla kromě Ministerstva kultury podílelo například Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, ale i zástupci jednotlivých sklářských hutí, škol a profesních organizací. Téma sklářství je skloňováno také v Kraji Vysočina.
image-1
„Sklářství je důležitým odvětvím na Vysočině. Je to jedno z řemesel, za kterým se na Vysočinu jezdí,“ uvedla ředitelka krajské centrály cestovního ruchu Vysočina Tourism Oľga Königová. „Jedná se o zážitkovou turistiku. Mnohé sklárny nabízí exkurze, prohlídky či možnost vyzkoušet si práci se sklem na vlastní ruce. Fenomén českého skla je světoznámý všude ve světě. 90 % českého skla míří do zahraničí a je velmi často obdivováno i v dalekých zemích v Asii,“ dodala.

Vysočina je v současné době druhou nejdůležitější sklářskou oblastí v České republice. V provozu je zde několik větších a řada malých skláren a zušlechťoven skla, které úspěšně bojují s tuzemskou i zahraniční konkurencí. Díky tradičnímu prostředí se zázemím ve vzdělání působí v Kraji Vysočina také množství samostatných sklářských umělců a řemeslníků, kteří vytvářejí tavené plastiky, broušené a malované sklo, vitráže a další sklářské skvosty.

Řada menších výrobců na Vysočině se tak i dnes věnuje proslulému designovému hutnímu sklu, jež se často pohybuje na pomezí dokonale zvládnutého řemesla a volné umělecké tvorby – například Sklárna Svoboda Karlov u Žďáru nad Sázavou nebo ateliér Valner Glass v Přibyslavi. Na sklářskou turistiku se zaměřuje malá sklářská huť ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou v areálu hotelu U Hrocha, která připomíná bohužel již zaniklou tradici světoznámého škrdlovického skla.

Proslulost vysočinského sklářství dokumentuje letos otevřená Galerie na Milovské huti. V muzeu v budově huťmistra na Českých Milovech návštěvníci uvidí tisíc exponátů z dvou zlatých epoch českého sklářství – období broušeného křišťálu a barevného skla. Návštěvníci si odtud odnesou vskutku jedinečný zážitek. „Po celé sbírce příchozí provede umělá inteligence. Velké oblibě se těší i minikino s dvoudílným filmovým dokumentem o slavné historii dvaceti horáckých hutí. V něm se mimo jiné diváci po sto padesáti letech virtuálně projdou celou milovskou sklářskou osadou,“ vysvětlil Pavel Kysilka, majitel Galerie na Milovské huti. „To, že české sklo je stále na světovém vrcholu, potvrzují i vystavená díla našich špičkových ateliérových sklářek a sklářů,“ dodal.

Kraj Vysočina nicméně nezaostává ani v nabídce vzdělávání. Sklářské obory lze studovat na středních uměleckoprůmyslových školách ve Světlé nad Sázavou a Jihlavě-Heleníně.

„Velice nás těší, že tradice skla z Vysočiny je tu s námi již čtyři sta let a stále žije, ba co víc, že ji obdivují lidé z celého světa. Ačkoliv je konkurence velmi silná a není snadné se na turbulentním trhu udržet, sklu z Vysočiny se díky umu, nasazení a vytrvalosti zdejších sklářů stále daří,“ řekl Roman Fabeš, náměstek hejtmana Kraje Vysočina, který zastřešuje kulturu, památkovou péči, cestovní ruch a mezinárodní vztahy.

Dosud měla Vysočina v UNESCO celkem tři zápisy. Město Třebíč si letos připomnělo dvacet let od zápisu svých památek na seznam světového kulturního a přírodního dědictví, v roce 2024 bude stejné jubileum slavit město Žďár nad Sázavou s unikátním poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Posledním klenotem Vysočiny ze seznamu UNESCO je pak malebné městečko Telč se svým fotogenickým náměstím a renesančním zámkem.

Historie sklářství na Vysočině

Tradice sklářství na Vysočině je stará čtyři sta let. Nejstarší písemně doložení skláři se na Vysočině usadili na Žďársku ve Vříšti a Fryšavě již v první polovině 16. století. V následujícím století fungovaly v tamní oblasti hutě v Křižánkách, Jimramově nebo na klášterních statcích v Cikháji. Už před třicetiletou válkou se pak pokusy o sklářskou výrobu objevily také na Telčsku na panství Černovice. Koncem 17. století se rychle začíná rozvíjet sklářství i na západě regionu v Posázaví a na Pacovsku. Spojené je tam například s rakouskou rodinou Adlerů, kteří před tím působili také na Žďársku.
- tz -
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je středa 28. únor
(15. únor kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 2.:
Neděle druhá postní - Reminiscere
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 2. (28. 2.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: