S přáním malovat reversy neboli zadní strany obrazů ve stálé expozici oslovila Lenka Zadražilová vedení galerie v roce 2017, tehdy ještě coby studentka třetího ročníku Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín. Rozhodla se tímto způsobem naplnit zadání školní práce s tématy „Obraz“ a „Reprodukce“, které postupně konzultovala se svými pedagogy; s Denisou Krausovou, s Jakubem Tomášem a s Petrem Kovářem. Z autorčina prvotního nápadu, jak uchopit školní zadání, vyrostl postupně cyklus, poté výstavní projekt a nakonec instalace, která se nyní vrací na „místo činu“. Lenka Zadražilová se inspirovala právě zadními stranami obrazů z naší stálé expozice a své malby nyní vystavuje v bezprostřední blízkosti originálů. Spolu s tvůrkyní se můžeme nechat unášet myšlenkou, že zadní strana obrazu je ve skutečnosti jeho nitro, introverze duchem a hmotou stvořeného díla. O této intimní partii podala Lenka Zadražilová zprávu právě tak podrobnou, jak sama uznala za vhodné.

Pohlédneme-li zezadu na malbu na plátně, spatříme kromě rámu, který dílo adjustuje, i tak zvaný blindrám; kostru obrazu. Malba někdy pronikne podkladem a prozradí umělcův postup – můžeme se přiblížit okamžiku jejího zrodu. Najdeme zde záznamy o životě obrazu – o výstavách, štítky majitelů, inventární čísla a další prvky, často nezbytné k určení jeho pravosti. Autor díla může také na reversu obrazu zanechat vzkaz, určený jen zasvěceným očím, nebo naopak stopu, kterou oči již spatřit neměly, jak je tomu v případě znovu použitých pláten. Někteří autoři pojednávají obě strany plátna v neodkladném tvůrčím vytržení, jak jsme mohli nedávno vidět na výstavě Jiřího Načeradského.

Téma odvrácené strany obrazu ve výtvarném umění by vydalo na samostatnou stať. Diego Velázquez na dnes již proslulém plátně Dvorní dámy vymezil zadní straně obrazu místo na periferii obrazové plochy. Blindrám čelem k divákovi otočil kupříkladu Antoni Tàpies, čímž onen obraz proměnil v objekt. Téma preparace rámu a plátna, konstrukce či dekonstrukce stavby obrazu analyzoval ve svém díle například slovenský umělec Milan Bočkay. Napínací rám vtahuje do hry díky transparentním „plátnům“ též Jaromír Novotný. Důležitou úlohu v počinu Lenky Zdražilové však hraje humor, moment překvapení, obrácení skutečnosti naruby. Nelze tedy nevzpomenout Jana Steklíka a to hned ve dvou rovinách: jako tvůrce, jemuž blindrám posloužil jako výrazový prostředek a dále jako frekventanta Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. Dobové souvislosti se naštěstí proměnily – avšak esence humoru, přitakání životu a s ním související bezpodmínečná potřeba svobody, kterou tvorba vyžaduje (a zároveň poskytuje) zůstávají neměnným jmenovatelem.

Lenka Zadražilová (*1999) svůj prostor zkoumá intenzivně a pochopitelně ohmatává i jeho případné hranice. V období, kdy vznikaly obrazy cyklu Ze zadu…, vystavila jako jednu z ateliérových prací bílým plátnem zakryté malby (Krásný obraz, 2017/2018). Na základě těchto a dalších interakcí si Lenka vytváří vlastní mapu vztahů mezi obrazem, úlohou barvy, zobrazením, divákem, konceptuálními postupy, umělcem (performerem), sběratelem, sbírkotvornou institucí včetně technologických postupů souvisejících se vznikem a konzervací díla. S touto problematikou vstoupila i do ateliéru Petra Kvíčaly na brněnské FAVU a první klauzuru realizovala ve formě nástěnky s myšlenkovou mapou. K tématu prachu, kterému se věnuje od roku 2020, ji přivedla finální fáze „života“ uměleckého díla: jeho expozice či uskladnění, kdy je chtě nechtě vystaveno působení nepříznivých vlivů, mezi něž se prach bezpochyby zařazuje.

Pro intervenci do stálé sbírky v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě namalovala Lenka Zadražilová v roce 2021 několik obrazů včetně pláten většího formátu, které doplňují původní cyklus datovaný mezi lety 2017 a 2018. Autorka v tomto cyklu sice volně, ale zároveň s řemeslnou poctivostí popisuje viděné a v duchu si hraje s pojmem „reprodukce“. Nechává na sebe působit předlohu, stává se interpretkou. Chce se sžít s realitou odvrácené strany obrazu, uchopit ji a skrze poctivou malbu vytvořit klam, škádlivou iluzi, skrze níž vstupuje do dialogu s návštěvníkem.

Ilona Staňková