Ten lze aplikovat na pole a louky při dodržení podmínek nařízení vydaných Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským a současně nesmí být prováděna v rozporu s dalšími obecně závaznými právními předpisy, například zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. K aplikaci Stutox II je proto vždy třeba povolení orgánu ochrany přírody, což je na území Chráněných krajinných oblastí místně příslušné Regionální pracoviště Správy CHKO a na ostatním území příslušný krajský úřad.

Účinnou látkou přípravku Stutox II je fosfid zinečnatý, z něj se za přítomnosti vody (nebo žaludečních kyselin po pozření) uvolňuje fosfan, což je silně toxický plyn, který ve volném prostředí unikne a rozptýlí se do ovzduší, v trávicím traktu hraboše způsobí žádanou reakci a to usmrcení jedince. Zinkfosfát, který je účinnou látkou Stutoxu II, může způsobovat jak primární otravy necílových býložravých druhů – koroptve, křepelky, holuby, tak sekundární otravy predátorů – čápi, volavky, sovy, dravci, kteří se živí přiotrávenými a mrtvými hraboši. Tyto otravy byly v minulosti zdokumentovány. Primární otravy prokázaly testy vzorků uhynulých zajíců a bažantů na Brněnsku. Sekundární otravu fosfidem zinku potvrdil Státní veterinární ústav v Olomouci také u dvou čápů na Opavsku.

Riziko otravy necílových druhů nelze zcela eliminovat při jakémkoli způsobu aplikace, včetně aplikace do nor. Při aplikaci rozhozem na povrch půdy je však toto riziko mnohonásobně vyšší, k návnadě se mohou dostat všechny druhy býložravců, kteří získávají potravu na zemi. Pokud je použita aplikace do nor, je zásadní krokem průběžné odstraňování uhynulých hrabošů, kteří po požití granulí v norách často umírají na povrchu a jsou dostupní pro predátory.