Zatímco většina jiných zvířat se snadno podrbe kdekoliv na těle s pomocí svých končetin, tento sudokopytník se dvěma hrby takovou možnost nemá.

Ale protože i velbloudy může občas svědit kůže, musí se – stejně jako třeba ovce, kozy, koně, tuři a další zvířata – tu a tam podrbat třením těla o pevnou oporu.

A protože by nebylo žádoucí, aby mohutné zvíře využívalo k drbání třeba pevné oplocení výběhu, instalovali v Táboře velbloudovi do výběhu speciální drbátko – „kartáčovník". Kmen uschlého stromu, na kterém jsou pevně přidělané kartáče, využívá táborský velbloud s neskrývanou slastí.