Bory v Plzni jsou známé svou nechvalně proslulou věznicí, kam se nikdo z nás netouží dostat. Přesto je to místo obestřené aurou neproniknutelnosti a tajemnem. "Tato přednáška bude náhledem do věznice prostřednictvím vězeňské psycholožky. Zodpovězeny budou otázky spojené s celým procesem nástupu do vazby a pobytu ve věznici. Mgr. Anna Havlík Šmídová mimo jiné také sdělí, jaký je úkol a smysl psychologa v tomto prostředí", uvedla Dana Oberreiterová z jihlavského muzea.

Historie plzeňské věznice se začala psát v roce 1870, kdy padlo rozhodnutí o vykoupení příslušných pozemků v lokalitě „Na Borách“ od Královského města Plzně. Teprve však po několikaletém dohadování o jejich ceně mezi městem a státem a následných čtyřech letech samotné výstavby, kterou realizovali architekt a c. k. vrchní stavební rada Emanuel rytíř Trojan z Bylanowa, projektant a c. k. vrchní inženýr Franz Maurus a vedoucí komise rozhodující o stavbě nové trestnice vrchní inženýr Johann Kaura, byla věznice s kapacitou 915 vězňů úhrnným nákladem 2.600.000 zlatých v červnu roku 1878 definitivně dokončena a následujícího měsíce zprovozněna (náklady na samotnou stavbu činily 1.283.000 zlatých).
Věznice Plzeň, často označována jako věznice Bory, je věznice se zvýšenou ostrahou a s oddělením pro výkon trestu odnětí svobody s ostrahou a dozorem. Za komunistického režimu byla zvláště v letech 1949–1952 proslulá pro fyzické týrání a vraždy vězňů.