Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
24.9.: Z policejního deníku: hledaný muž skončil ve vězení; krádež věcí z auta za 12 tisíc, policie nabádá, buďte opatrní, cenné věci ve vozech nenechávejte

24.9.: V zoologické zahradě v Jihlavě se narodil párek pand červených

24.9.: V třebíčské nemocnici lékaři v rámci dne melanomu odhalili šest kožních prekanceróz

24.9.: Táborská zoo děkuje za záchranu zraněného káněte, ne každý je ke zvířecímu utrpení lhostejný

24.9.: Houbařská vycházka na Velký Špičák v sobotu

23.9.: Z policejního deníku: kriminalisté dopadli distributora pervitinu; zloděj ukradl z chalupy nádobí a hodiny; opilá řidička bourala

23.9.: Trikolora, Svobodní a Soukromníci vyzvali své příznivce ve volebních komisích k vlastnoruční dokumentaci výsledků voleb!

23.9.: Trasa dálnice D1 v úseku Koberovice – Humpolec po svatém Václavu již bez omezení

23.9.: Svatý Kříž připomene 105. výročí narození slavného rodáka, pilota RAF, Karla Kuttelwaschera

23.9.: Přednáška o archeologických výzkumech hradů a tvrzí na Telčsku

23.9.: Platba parkovného v Třebíči je jednodušší; s novou aplikací není potřeba mít lístek za oknem

23.9.: Filmový klub v Jihlavě uvede německý snímek U Zlaté rukavice, mapuje příběh hamburského sériového vraha

23.9.: Do Antonínova Dolu a do Červeného kříže nezajedou od středy 29. září až do pátku 1. října ani autobusy MHD

22.9.: Zpívající lípa ve Žďárských vrších v Telecí vyhrála anketu Strom roku

22.9.: Z policejního deníku: krádež dřeva za 30 tisíc; opilec obtěžoval lidi v autobuse; šestašedesátiletá řidička nadýchala přes jedno promile

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Tajemná zahrada a její zakladatel
Sdílet článek
V místech budovy bývalého okresního úřadu v Jihlavě v Tolstého ulici vedle dnešního kina Sokol se ještě v 30. letech 20. století nacházela zahrada obehnaná zdí. Tajemný kout v centru Jihlavy, do jehož útrob se jen málokomu podařilo proniknout. Zahrada lidumila a osvíceného jihlavského lékaře, doktora Leopolda Fritze.
image-1
Zahrada v tehdejší Rámové ulici, později Soukenické a dnes Tolstého patřila přes svůj dodnes nedoceněný význam odedávna mezi nejméně známá místa v Jihlavě. I proto asi také byl tento prostor - obehnaný vysokou zdí - opřádán mnohdy až romantickými legendami. Nositelem největšího tajemství byl přitom právě zahradní domek. Do Tolstého ulice byla obrácena jen tři okna. Všechna ostatní směřovala do zahrady včetně dřevěné pavlače, pod níž měl doktor Fritz vybudován malý skleníček.

Přízemí tajemného zahradního domku tvořila místnost sklenutá do kříže a několik menších světniček ne nepodobným žalářním celám. V prvním patře byly prosté místnosti s dřevěnými stropy. Pod budovou samotnou byl důkladný sklep. Odtud severozápadním směrem směřovala kamsi na Špitálské předměstí podzemní chodba.

Ve starých mapách Jihlavy toto místo neslo název Jesuiten Garten - tedy jesuitská zahrada a prokazatelně bylo v majetku jesuitského řádu od svatého Ignáce. Jesuité mohli tento pozemek využívat skutečně jako zahradu ke svým duchovním cvičením. V domku patrně přebývali i někteří zaměstnanci řádu, mezi nimiž byla řada malířů a sochařů. Těm velká místnost v přízemí domku pak zřejmě sloužila jako ateliér.

Doktor Fritz tento domek i se zahradou koupil v dražbě v květnu roku 1849 za 1300 zlatých. . Od té doby se stala tato zahrada jeho velikou láskou. Milovník přírody a zkušený znalec květeny doktor Fritz zde vypěstoval jinde v kraji nevídané zvláštnosti a vzácné dřeviny.
Kromě jiného ve Fritzově zahradě rostly liliovníky, japonské kdoule, obrovité thuje či borovice vejmutovka. Velkou vzácností zahrady byly kultovní japonské stromy Ginkgo či asijská katalpa trubačovitá. Rostly zde i zvláštní břízy s velkými lupeny, cedry, vzácné javory a duby. V nitru zahrady se také ukrýval stopadesátiletý tis a ohromná americká líska.

Toto magické místo uprostřed Jihlavy bychom dnes již zde hledali marně. Vzácná zahrada byla nevratně porušena při budování Sokolovny a kina ve 30. letech a dílo zkázy pak dokonala stavba bývalého sídla komunistické strany v letech sedmdesátých.

A právě dnes si připomínáme výročí odchodu zakladatele této tajemné zahrady - lékaře, čestného občana Jihlavy, nositele rytířského řádu Františka Josefa a spoluzakladatele Ústředního hřbitova, na jehož bráně dodnes můžeme číst jeho latinský vzkaz všem následujícím generacím Jihlavanů, tedy i nám:

„V Kristu zemřeli, skrze Krista radostně vstanou“.

MUDr. Leopold Fritz umírá v Jihlavě ve věku 82 let dne 2. srpna roku 1895.
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 25. září
(12. září kalendáře iuliánského)
• 2021 rok křesťanského letopočtu
• 7510 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 25. 9.:
Sobota po neděli sedmnácté po Svatém Duchu
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 12. 9. (25. 9.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: