Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.10.: V novoměstské nemocnici se starají nejen o tělo, ale také o duši

1.10.: V jihlavském domě Gustava Mahlera se představí fotograf Šimon Pikous

1.10.: Nejrychlejší česká parní lokomotiva projede v neděli Vysočinou, zastaví v Havlíčkově Brodě a ve Žďáře nad Sázavou

30.9.: Řidiči mohou od soboty využívat průtah Jaroměřicemi nad Rokytnou

30.9.: Z policejního deníku: opilý muž rušil noční klid; opilý řidič se řítil rychlostí 126 kilometrů za hodinu

30.9.: Výstava věnovaná náhradní rodinné péči v pelhřimovské nemocnici

30.9.: Rumun důsledné celníky neoklamal

30.9.: Podpořte žďárskou charitu v péči o umírající, přispějte do sbírky Koláč pro hospic

29.9.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil dveře, opilý muž vyhrožoval skokem pod vlak, skončil na záchytce

29.9.: Při tradičním Koláči pro hospic na Třebíčsku letos můžete přispět na auto pro lékaře a hospicové sestry

29.9.: Největší táborská kočka Luena nevynechá jediný okamžik vhodný k očistě

29.9.: Na střechy nebo fasády v centru Jihlavy nelze instalovat fotovoltaické elektrárny

29.9.: Muž byl obviněn z trestného činu

29.9.: Muž a žena jsou obviněni z trestného činu

29.9.: Kde ptáci narážejí do skel? Zapojte se do pátrání

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Jak leutnanta Horskeho na jihlavském hřbitově jeho osud dostihl
Sdílet článek
Můj děda František mi často za mého dětství vyprávěl své zážitky ze světové války, v níž strávil na frontě nakonec celých šest roků. Nuže, o jeden z nich se s vámi dnes podělím...
image-1
Když dědeček nuceně na základě mobilisace narukoval, v létě roku 1914, tak prý „připadl“ do roty leutnantovi (poručíkovi) Horskemu. A tento oficír byl velmi tvrdý člověk. Rotu mého dědečka denně honil po cvičišti za dnešním Domem zdraví až do úmoru tak, že mnozí z mladých mužů padali únavou a když přišel podzim, mnohým v bahně cvičiště omrzly prsty na rukou i na nohou.
Na dědečkově rotě byl jeden chlapík, prý odněkud od Bohdalova, který velmi těžko snášel leutnantovo zacházení. A tak se prý jednoho dne oficírovi postavil.
„Zacházíte s námi hůře než s dobytkem, pane poručíku, a já, všemu uvyklý sedlácký syn, vám říkám do očí, že nejsme vaši otroci“, řekl prý do očí Horskemu ten vojín.
Horski se rozzuřil a jak děda líčil, na toho vojína si následně zasedl. Mučil jej nočními buzeními, poplachy, jeho jediného si vytahoval z postele a nechal jej stát samotného v pozoru na buzeráku v dnešním parkovišti Velkých kasáren až do rána - a pak mu vyčinil, že nemá srované věci k rannímu pochodu...
A nebohý mladík během podzimních chladných dnů roku 1914 prochladl, dostal zápal plic a nakonec zemřel do pěti dnů na prudké souchotiny.
„Toho šmejda jsem c. a k. armádu konečně zbavil“, chlubil se poručík Horski v casinu svým kolegům.
Jenže ti pro jeho krutost pochopení neměli. Ošklivilo se jim jeho primitivní jednání a nakonec si od svého kolegy sami v důstojnickém casinu sami odsedali. „Hans, ty se raději vůbec k tomu nevracej. Máš ho na svědomí, ty zbabělče“, řekl mu jednoho večera v důstojnickém casinu jeho kolega, poručík Wolf.
A Horski se rozzuřil: „Jdu na hřbitov na jeho hrob a s chutí zabodnu šavli do jeho hrobu. A sám on ať dá znamení, zda jsem já vinen“, zařval opilý poručík v zlostném záchvatu.
A kolega Wolf, také již přiopilý, jej v tu chvíli furiantsky vyzval: „To neuděláš, jsi zbabělec!“
Horski si poručil láhev koňaku a vydal se v říjnové noci z casina přímo na hřbitov.
Dopotácel se k hrobu vojína, jehož umučil, a zde nad čerstvým rovem zpupně zařval: „Kde jsi, ty darebáku. Jestli nesu na tvé smrti vinu, zastav mne!“
A zabodl důstojnickou šavli do nově navršeného vojenského hrobu.
A v tu chvíli cítil, jak ruka mrtvého jej chytla za dlouhý důstojnický kabát a on se od hrobu odtrhnou nemůže...
A tak přešla noc a ráno...
Našli poručíka Horskeho ležet na hrobě vojína, kterého měl na svědomí, mrtvého, zšedivělého a se strhanou tváří.
Horski si přibodl svou šavlí kabát k hlíně hrobu a v domnění, že jej drží jeho mrtvý vojín, do rána skonal.
Vím dodnes i číslo toho hrobu na jihlavském hřbitově. Ale co to komu dnes řekne?
Jen příběh zůstal – dávný, před sto lety prožitý...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 2. říjen
(19. září kalendáře iuliánského)
• 2022 rok křesťanského letopočtu
• 7511 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 2. 10.:
Sobota po neděli osmnácté po Svatém Duchu Sv. Andělů Strážných
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 19. 9. (2. 10.):
Mč. Trofimus, Savvatij a Dorimedont; mč. Zosima, poustevník; kn. Igor Černigovský
t. Kiriak, poustevník; mč. Petronie; ct. Theofan Milostivý
Ap. Jakub Alfeus; spr. Abraham, praotec a Lot

  Další legendy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: