Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
3.2.: Z policejního deníku: krádež horského kola z dřevníku; sedmnáctiletý mladík byl agresivní a opilý, skončil v nemocnici

3.2.: Vodní ráj v Jihlavě zahájil třiadvacátou sezonu, v lednu se přišlo vykoupat téměř jedenáct tisíc lidí

3.2.: Tříkrálová sbírka na Třebíčsku vynesla částku přes 3,8 milionu korun, peníze pomohou rodinám s dětmi s postižením či ohrožením ve vývoji, i rodinám v těžké životní situaci či domácímu hospici

3.2.: Přes 47 tisíc řidičů na Vysočině letos čeká výměna řidičáku, o nový mohou žádat online

3.2.: Novoměstská nemocnice povolí návštěvy, pouze v neděli a ve středu

2.2.: Z policejního deníku: zloděj si z auta odnesl cigarety; krádež lyží, dětské postýlky, koloběžky a dalších věcí ze sklepa

2.2.: Sypače musely najíždět z protisměru, policisté z dálničního oddělení na Vysočině měli velmi náročnou službu

2.2.: Silnice II/130 mezi obcemi Nová Ves u Leštiny a Leštinou u Světlé na Havlíčkobrodsku je po nehodě auta neprůjezdná

2.2.: Přesnější diagnostika, pohodlnější kontakt s lékaři nebo lepší fungování nemocnice – to vše už dnes umožňuje digitalizace zdravotnických zařízení. Digitální nemocnice vše ukazuje na jednom místě

2.2.: Kraj Vysočina podpoří natočení dokumentu o indologovi Vincenci Lesném, rodáku z Třebíčska

2.2.: Koupí „Zelené hory“ lze přispět na dobrou věc, výtěžek z prodeje poputuje na konto novoměstské nemocnice

1.2.: Zdravé stravování jde stranou; restaurace vyvážená jídla raději nenabízejí, lidé by si za ně přitom připlatili

1.2.: Z policejního deníku: recidivisté kradli v obchodě; chodkyně utrpěla po střetu s autem zranění

1.2.: V lednu se stalo na Vysočině 374 nehod, tři lidé zemřeli

1.2.: Turci, ras s kobylou či kramář - areálem na Veselém Kopci projde v sobotu historický masopustní průvod

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Jak vojín Josef už jeho chrámové zvony nikdy neuslyšel
Sdílet článek
Příběh jednoho vojáka z Jihlavska z první světové války, o osudové věštbě cikánky, o jeho strachu - a nakonec o překvapivém konci...
image-1
Když v srpnu roku 1914 museli mnozí mladíci na Jihlavsku rukovat do rakouské armády, aby nasadili své zdraví i životy ve Světové válce, všichni odcházeli s obavami, zda se kdy vrátí. A tak mnozí z nich sáhli i k věštbám potulných cikánek - což udělal i mladík Josef z jedné samoty u Kamenice u Jihlavy krátce poté, kdy dostal povolávací befél do jihlavských kasáren.
O jedné srpnové neděli, kdy už věděl, že musí v týdnu narukovat do Jihlavy ke svému pluku, se vydal do chrámu sv. Jakuba do Kamenice, aby se pomodlil za svůj šťastný návrat z války. Po mši svaté Josef ještě zašel na své poslední civilní pivo s přáteli do místní hospody, když mu zkřížila cestu jakási potulná cikánka. A že prý mu za desetník bude hádat z ruky!
Josef svolil, cikánka vzala jeho ruku a pátravě začala zkoumat jeho dlaň. A v tu chvíli z věže chrámu počal zvon hlaholit nedělní poledne.
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš“, smutně pravila cikánka a cokoli dalšího odmítla už říci. Josef jí tedy, ač nerad, zaplatil slíbený desetník, ale pak šel do hospody a věštbu cikánky spláchl několika pivy.
Hned v pondělí narukoval do Jihlavy a po několika měsících strávených na neblaze proslulém cvičišti, kde mu v prosinci roku 1914 omrzly i prsty na obou rukou, se dostal na frontu doposud nejhrůznější války v dějinách lidstva.
Prošel postupně Haličí, pak Srbskem, ruskou frontou - ale stále myslil na to, jak mu bylo prorokováno, že se nevrátí a hlas zvonu svého chrámu v Kamenici nikdy neuslyší.
Válka zuřila a Josef, ač v jednom ohni zákopů a angriffů, byl stále zdráv a šrapnely i kulky, jako by se mu vyhýbaly. A tak přežil čtyři léta v zákopech, všem svým kamarádům z jihlavského pluku zatlačil oči - a i je v poli pomáhal křesťansky pohřbít - a pojednou byl mír.
Josef se vracel nočním vlakem do Jihlavy - a když vystoupil na nádraží, pojednou jako kdyby před sebou na peroně viděl opět onu cikánku z doby před čtyřmi lety smutně pronášet osudová slova:
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš!“
Nečekal už ani na tramvaj, jak měl původně v úmyslu, že by si v Jihlavě někde v nočním šantánu dal na oslavu konce svého utrpení několik kořaleček, ale ihned z nádraží se vydal pěšky k Beranovu a poté přes Luka, až k ránu dorazil k rodné samotě.
A když následující neděli šel do chrámu v Kamenici, poděkovat Bohu za šťastný návrat, pojednou si uvědomil, že v poledne, po mši, se z věže nezvoní.
Kamenický zvon byl totiž rekvírován hned v prvních letech války a tak se naplnila věštba cikánky z 16. srpna roku 1914, že on, Josef, už nikdy tento zvon zvonit neuslyší!
A onen vojín, Josef Šinkovský ze samoty nad Kamenicí, který se nakonec dožil 80 let, byl dědečkem mé manželky Evy... :-)
(Foto: Přísaha vojáků na náměstí v Jihlavě, kteří odcházeli na frontu světové války, srpen 1914)
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pátek 3. únor
(21. leden kalendáře iuliánského)
• 2023 rok křesťanského letopočtu
• 7512 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 3. 2.:
Středa po Devítníku Sv. Blažeje, biskupa a mučedníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 21. 1. (3. 2.):

  Další legendy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: