Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.10.: Z policejního deníku: policisté zjistili 145 vládních porušení, postřelený myslivec či navrtaná lípa

29.10.: V pelhřimovských ulicích již dělníci instalují vánoční výzdobu

29.10.: Na Vysočině za posledních sedm dní hygienici zaznamenali přes čtyři tisíce pozitivních osob

29.10.: Lékaři na Vysočině vyšetřili plíce čtyřiatřiceti lidem, plicní fibrózu neměl nikdo

29.10.: Dobrovolníci mohou pomoci nejen v Jihlavě

28.10.: Sdružení Krajina z Počítek zrušilo podzimní výsadbu stromů

28.10.: Rektor Vysoké školy polytechnické v Jihlavě uctil památku 28. října

28.10.: Prymulovo drzé a arogantní chování je skandální

28.10.: Nenechme zvítězit strach nad našimi životy

28.10.: Cestáři na Vysočině mají na zimu dostatek posypového materiálu i připravenou techniku

27.10.: Časové kupóny a elektronickou peněženku do Jihlavské MHD lze již zaplatit i kartou

27.10.: Z policejního deníku: z chaty u hřiště zmizela kasička; opilec budil pohoršení či srážka se zvěří

27.10.: Udělejte z podzimní zahrady ráj pro ptáky

27.10.: Prasata divoká z táborské zoo děkují za lesní plody

27.10.: Návštěvníci hřbitovů by měli o Dušičkách dodržovat vládní pravidla a nařízení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Jak vojín Josef už jeho chrámové zvony nikdy neuslyšel
Sdílet článek
Příběh jednoho vojáka z Jihlavska z první světové války, o osudové věštbě cikánky, o jeho strachu - a nakonec o překvapivém konci...
image-1
Když v srpnu roku 1914 museli mnozí mladíci na Jihlavsku rukovat do rakouské armády, aby nasadili své zdraví i životy ve Světové válce, všichni odcházeli s obavami, zda se kdy vrátí. A tak mnozí z nich sáhli i k věštbám potulných cikánek - což udělal i mladík Josef z jedné samoty u Kamenice u Jihlavy krátce poté, kdy dostal povolávací befél do jihlavských kasáren.
O jedné srpnové neděli, kdy už věděl, že musí v týdnu narukovat do Jihlavy ke svému pluku, se vydal do chrámu sv. Jakuba do Kamenice, aby se pomodlil za svůj šťastný návrat z války. Po mši svaté Josef ještě zašel na své poslední civilní pivo s přáteli do místní hospody, když mu zkřížila cestu jakási potulná cikánka. A že prý mu za desetník bude hádat z ruky!
Josef svolil, cikánka vzala jeho ruku a pátravě začala zkoumat jeho dlaň. A v tu chvíli z věže chrámu počal zvon hlaholit nedělní poledne.
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš“, smutně pravila cikánka a cokoli dalšího odmítla už říci. Josef jí tedy, ač nerad, zaplatil slíbený desetník, ale pak šel do hospody a věštbu cikánky spláchl několika pivy.
Hned v pondělí narukoval do Jihlavy a po několika měsících strávených na neblaze proslulém cvičišti, kde mu v prosinci roku 1914 omrzly i prsty na obou rukou, se dostal na frontu doposud nejhrůznější války v dějinách lidstva.
Prošel postupně Haličí, pak Srbskem, ruskou frontou - ale stále myslil na to, jak mu bylo prorokováno, že se nevrátí a hlas zvonu svého chrámu v Kamenici nikdy neuslyší.
Válka zuřila a Josef, ač v jednom ohni zákopů a angriffů, byl stále zdráv a šrapnely i kulky, jako by se mu vyhýbaly. A tak přežil čtyři léta v zákopech, všem svým kamarádům z jihlavského pluku zatlačil oči - a i je v poli pomáhal křesťansky pohřbít - a pojednou byl mír.
Josef se vracel nočním vlakem do Jihlavy - a když vystoupil na nádraží, pojednou jako kdyby před sebou na peroně viděl opět onu cikánku z doby před čtyřmi lety smutně pronášet osudová slova:
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš!“
Nečekal už ani na tramvaj, jak měl původně v úmyslu, že by si v Jihlavě někde v nočním šantánu dal na oslavu konce svého utrpení několik kořaleček, ale ihned z nádraží se vydal pěšky k Beranovu a poté přes Luka, až k ránu dorazil k rodné samotě.
A když následující neděli šel do chrámu v Kamenici, poděkovat Bohu za šťastný návrat, pojednou si uvědomil, že v poledne, po mši, se z věže nezvoní.
Kamenický zvon byl totiž rekvírován hned v prvních letech války a tak se naplnila věštba cikánky z 16. srpna roku 1914, že on, Josef, už nikdy tento zvon zvonit neuslyší!
A onen vojín, Josef Šinkovský ze samoty nad Kamenicí, který se nakonec dožil 80 let, byl dědečkem mé manželky Evy... :-)
(Foto: Přísaha vojáků na náměstí v Jihlavě, kteří odcházeli na frontu světové války, srpen 1914)
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je čtvrtek 29. říjen
(16. říjen kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 29. 10.:
Čtvrtek po neděli dvacáté prvé po Svatém Duchu
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 16. 10. (29. 10.):

  Další legendy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: