Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
27.2.: Z policejního deníku: zloděj ukradl nářadí; muž ukradl v prodejně alkohol a maso, pral se s ostrahou

27.2.: Táborská zoo společně s právníky z Hlasu zvířat uspěla v boji za ochranu vlků, ministerstvo zrušilo sporná rozhodnutí umožňující jejich odstřel

27.2.: Potřeba nezištně pomáhat je v nás zakořeněná, říká Marta Valová

27.2.: Porodní gauč v pelhřimovské nemocnici pomáhá maminkám najít si ideální polohu pro pohodlný a bezpečný porod

27.2.: Mladistvý posprejoval, co mu pod ruce přišlo; napáchal škodu za téměř čtyři sta tisíc korun

27.2.: Jihlava bude mít ještě letos psí hřiště

27.2.: Derniéra výstavy Mizpah. Příběhy židovských rodin z Havlíčkova Brodu

26.2.: Z vraždy muže v Kostelci je obviněn sedmnáctiletý narkoman, vraždil kladivem

26.2.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl dýky, šavle, svícny i alkohol

26.2.: Táborská zoo bude během jarních prázdnin na Táborsku otevřená každý den

26.2.: Nové parciální trolejbusy v Jihlavě už slouží veřejnosti a poskytovatel dotace schválil její vyplacení v plné výši 60,7 milionů korun

26.2.: Kriminalisté objasnili sérii vloupání do čerpacích stanic

26.2.: Jízdní souprava byla přetížena o deset tun, překročena byla i výška nákladu

26.2.: Chodci mezi Pístovem a Popicemi se stal osudný střet s autem

26.2.: Beseda Slon nad zlato PodpoVRCHem s výzkumníkem a fotografem Tomášem Jůnkem

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Jak leutnanta Horskeho na jihlavském hřbitově jeho osud dostihl
Sdílet článek
Můj děda František mi často za mého dětství vyprávěl své zážitky ze světové války, v níž strávil na frontě nakonec celých šest roků. Nuže, o jeden z nich se s vámi dnes podělím...
image-1
Když dědeček nuceně na základě mobilisace narukoval, v létě roku 1914, tak prý „připadl“ do roty leutnantovi (poručíkovi) Horskemu. A tento oficír byl velmi tvrdý člověk. Rotu mého dědečka denně honil po cvičišti za dnešním Domem zdraví až do úmoru tak, že mnozí z mladých mužů padali únavou a když přišel podzim, mnohým v bahně cvičiště omrzly prsty na rukou i na nohou.
Na dědečkově rotě byl jeden chlapík, prý odněkud od Bohdalova, který velmi těžko snášel leutnantovo zacházení. A tak se prý jednoho dne oficírovi postavil.
„Zacházíte s námi hůře než s dobytkem, pane poručíku, a já, všemu uvyklý sedlácký syn, vám říkám do očí, že nejsme vaši otroci“, řekl prý do očí Horskemu ten vojín.
Horski se rozzuřil a jak děda líčil, na toho vojína si následně zasedl. Mučil jej nočními buzeními, poplachy, jeho jediného si vytahoval z postele a nechal jej stát samotného v pozoru na buzeráku v dnešním parkovišti Velkých kasáren až do rána - a pak mu vyčinil, že nemá srované věci k rannímu pochodu...
A nebohý mladík během podzimních chladných dnů roku 1914 prochladl, dostal zápal plic a nakonec zemřel do pěti dnů na prudké souchotiny.
„Toho šmejda jsem c. a k. armádu konečně zbavil“, chlubil se poručík Horski v casinu svým kolegům.
Jenže ti pro jeho krutost pochopení neměli. Ošklivilo se jim jeho primitivní jednání a nakonec si od svého kolegy sami v důstojnickém casinu sami odsedali. „Hans, ty se raději vůbec k tomu nevracej. Máš ho na svědomí, ty zbabělče“, řekl mu jednoho večera v důstojnickém casinu jeho kolega, poručík Wolf.
A Horski se rozzuřil: „Jdu na hřbitov na jeho hrob a s chutí zabodnu šavli do jeho hrobu. A sám on ať dá znamení, zda jsem já vinen“, zařval opilý poručík v zlostném záchvatu.
A kolega Wolf, také již přiopilý, jej v tu chvíli furiantsky vyzval: „To neuděláš, jsi zbabělec!“
Horski si poručil láhev koňaku a vydal se v říjnové noci z casina přímo na hřbitov.
Dopotácel se k hrobu vojína, jehož umučil, a zde nad čerstvým rovem zpupně zařval: „Kde jsi, ty darebáku. Jestli nesu na tvé smrti vinu, zastav mne!“
A zabodl důstojnickou šavli do nově navršeného vojenského hrobu.
A v tu chvíli cítil, jak ruka mrtvého jej chytla za dlouhý důstojnický kabát a on se od hrobu odtrhnou nemůže...
A tak přešla noc a ráno...
Našli poručíka Horskeho ležet na hrobě vojína, kterého měl na svědomí, mrtvého, zšedivělého a se strhanou tváří.
Horski si přibodl svou šavlí kabát k hlíně hrobu a v domnění, že jej drží jeho mrtvý vojín, do rána skonal.
Vím dodnes i číslo toho hrobu na jihlavském hřbitově. Ale co to komu dnes řekne?
Jen příběh zůstal – dávný, před sto lety prožitý...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je středa 28. únor
(15. únor kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 2.:
Neděle druhá postní - Reminiscere
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 2. (28. 2.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: