Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl peníze a šperky; silně opilá žena kradla v obchodě, skončila na záchytce

26.5.: U studánek Barborka a Vitulka ve Třech Studních zazní v sobotu světoznámá kantáta Bohuslava Martinů

26.5.: Soukromé zámecké zahrady rodiny Kinských ve Žďáře nad Sázavou budou o víkendu otevřené pro veřejnost, nabídnou květiny i zrcadla

26.5.: Sokolovská ulice v Jihlavě bude o víkendu uzavřena, dopravní omezení se dotkne i linek MHD číslo 3 a 12

26.5.: Silničáři chystají opravu silnice I/34 v Humpolci

26.5.: Přednáška pro budoucí maminky a úprava návštěvních hodin na oddělení šestinedělí v pelhřimovské nemocnici

26.5.: Přednáška k osmdesátému výročí od atentátu na říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha v Telči

25.5.: Z policejního deníku: zloděj si z domu odnesl prsten; pohřešovanou seniorku policisté vypátrali; opilý muž vylezl nastřechu

25.5.: Ve čtvrtek se lidé nedovolají do novoměstské nemocnice ani z nemocnice

25.5.: V Třebíči srazil vlak ženu, ta následkům zranění podlehla

25.5.: Rekordmani roku byli oceněni v Senátu

25.5.: Pro Paměť národa poběží v Třebíči v sobotu 28. května

25.5.: Požár rodinného domu a stodoly ve Veselé napáchal škodu za 1,5 milionu korun

25.5.: Meteocentrum: Profesionální předpovědi počasí od českých meteorologů s přesností na minuty ve vašem telefonu

25.5.: Flotilu záchranky na Vysočině posílí osm nových sanitek

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Jak vojín Josef už jeho chrámové zvony nikdy neuslyšel
Sdílet článek
Příběh jednoho vojáka z Jihlavska z první světové války, o osudové věštbě cikánky, o jeho strachu - a nakonec o překvapivém konci...
image-1
Když v srpnu roku 1914 museli mnozí mladíci na Jihlavsku rukovat do rakouské armády, aby nasadili své zdraví i životy ve Světové válce, všichni odcházeli s obavami, zda se kdy vrátí. A tak mnozí z nich sáhli i k věštbám potulných cikánek - což udělal i mladík Josef z jedné samoty u Kamenice u Jihlavy krátce poté, kdy dostal povolávací befél do jihlavských kasáren.
O jedné srpnové neděli, kdy už věděl, že musí v týdnu narukovat do Jihlavy ke svému pluku, se vydal do chrámu sv. Jakuba do Kamenice, aby se pomodlil za svůj šťastný návrat z války. Po mši svaté Josef ještě zašel na své poslední civilní pivo s přáteli do místní hospody, když mu zkřížila cestu jakási potulná cikánka. A že prý mu za desetník bude hádat z ruky!
Josef svolil, cikánka vzala jeho ruku a pátravě začala zkoumat jeho dlaň. A v tu chvíli z věže chrámu počal zvon hlaholit nedělní poledne.
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš“, smutně pravila cikánka a cokoli dalšího odmítla už říci. Josef jí tedy, ač nerad, zaplatil slíbený desetník, ale pak šel do hospody a věštbu cikánky spláchl několika pivy.
Hned v pondělí narukoval do Jihlavy a po několika měsících strávených na neblaze proslulém cvičišti, kde mu v prosinci roku 1914 omrzly i prsty na obou rukou, se dostal na frontu doposud nejhrůznější války v dějinách lidstva.
Prošel postupně Haličí, pak Srbskem, ruskou frontou - ale stále myslil na to, jak mu bylo prorokováno, že se nevrátí a hlas zvonu svého chrámu v Kamenici nikdy neuslyší.
Válka zuřila a Josef, ač v jednom ohni zákopů a angriffů, byl stále zdráv a šrapnely i kulky, jako by se mu vyhýbaly. A tak přežil čtyři léta v zákopech, všem svým kamarádům z jihlavského pluku zatlačil oči - a i je v poli pomáhal křesťansky pohřbít - a pojednou byl mír.
Josef se vracel nočním vlakem do Jihlavy - a když vystoupil na nádraží, pojednou jako kdyby před sebou na peroně viděl opět onu cikánku z doby před čtyřmi lety smutně pronášet osudová slova:
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš!“
Nečekal už ani na tramvaj, jak měl původně v úmyslu, že by si v Jihlavě někde v nočním šantánu dal na oslavu konce svého utrpení několik kořaleček, ale ihned z nádraží se vydal pěšky k Beranovu a poté přes Luka, až k ránu dorazil k rodné samotě.
A když následující neděli šel do chrámu v Kamenici, poděkovat Bohu za šťastný návrat, pojednou si uvědomil, že v poledne, po mši, se z věže nezvoní.
Kamenický zvon byl totiž rekvírován hned v prvních letech války a tak se naplnila věštba cikánky z 16. srpna roku 1914, že on, Josef, už nikdy tento zvon zvonit neuslyší!
A onen vojín, Josef Šinkovský ze samoty nad Kamenicí, který se nakonec dožil 80 let, byl dědečkem mé manželky Evy... :-)
(Foto: Přísaha vojáků na náměstí v Jihlavě, kteří odcházeli na frontu světové války, srpen 1914)
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pátek 27. květen
(14. květen kalendáře iuliánského)
• 2022 rok křesťanského letopočtu
• 7511 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 27. 5.:
Čtvrtek Svatodušní Sv. Bedy Ctihodného, vyznavače a Učitele Církve
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 14. 5. (27. 5.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: