Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.10.: Zdravotníci novoměstské nemocnice budou předávat své zkušenosti kolegům na Ukrajině, první bude primář dětského oddělení Martin Chalupský

18.10.: Slavnostní koncert k sedmdesátému výročí základní umělecké školy v Náměšti nad Oslavou v zámecké knihovně

18.10.: Přednáška Příběhy relikviáře sv. Maura v podání Kateřiny Rozinkové v Telči

18.10.: Poničená auta, krádež kola, poškozená brána u rodinného domu

18.10.: Policisté se obracejí na občany s žádostí o spolupráci při pátrání po pohřešovaném muži z Velkého Meziříčí

18.10.: Pohřešovaný muž z Velkého Meziříčí byl nalezen mrtvý

18.10.: Muž v JIhlavě napadl, urážel a okradl svoji bývalou přítelkyni

17.10.: V Přibyslavi se bude o víkendu konat tradiční výstava ovoce, medu, brambor a zeleniny

17.10.: U Pelestrova na Havlíčkobrodsku v sobotu vypustí pracovníci ze záchranné stanice v Pavlově do přírody mladé sýce rousné

17.10.: Osvobozený podvečer v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě

17.10.: Opilci za volantem i na ulicích

17.10.: Neznámý pachatel se vloupal v Herálci na Novoměstsku do auta, sebral doklady i finanční hotovost

17.10.: Lidé trpící lupénkou mohou navštívit ambulanci v nemocnici U sv. Anny v Brně ve středu 23. října

17.10.: Jihlavské kotelny hledají jednatele; předpokládaný termín nástupu v lednu či únoru příštího roku

17.10.: Ceny obědů rostou nejrychleji u hranic s Německem a Rakouskem; lidé v regionech si po vzoru Prahy vybírají dražší jídla a častěji jedí více chodů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Jak vojín Josef už jeho chrámové zvony nikdy neuslyšel
Sdílet článek
Příběh jednoho vojáka z Jihlavska z první světové války, o osudové věštbě cikánky, o jeho strachu - a nakonec o překvapivém konci...
image-1
Když v srpnu roku 1914 museli mnozí mladíci na Jihlavsku rukovat do rakouské armády, aby nasadili své zdraví i životy ve Světové válce, všichni odcházeli s obavami, zda se kdy vrátí. A tak mnozí z nich sáhli i k věštbám potulných cikánek - což udělal i mladík Josef z jedné samoty u Kamenice u Jihlavy krátce poté, kdy dostal povolávací befél do jihlavských kasáren.
O jedné srpnové neděli, kdy už věděl, že musí v týdnu narukovat do Jihlavy ke svému pluku, se vydal do chrámu sv. Jakuba do Kamenice, aby se pomodlil za svůj šťastný návrat z války. Po mši svaté Josef ještě zašel na své poslední civilní pivo s přáteli do místní hospody, když mu zkřížila cestu jakási potulná cikánka. A že prý mu za desetník bude hádat z ruky!
Josef svolil, cikánka vzala jeho ruku a pátravě začala zkoumat jeho dlaň. A v tu chvíli z věže chrámu počal zvon hlaholit nedělní poledne.
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš“, smutně pravila cikánka a cokoli dalšího odmítla už říci. Josef jí tedy, ač nerad, zaplatil slíbený desetník, ale pak šel do hospody a věštbu cikánky spláchl několika pivy.
Hned v pondělí narukoval do Jihlavy a po několika měsících strávených na neblaze proslulém cvičišti, kde mu v prosinci roku 1914 omrzly i prsty na obou rukou, se dostal na frontu doposud nejhrůznější války v dějinách lidstva.
Prošel postupně Haličí, pak Srbskem, ruskou frontou - ale stále myslil na to, jak mu bylo prorokováno, že se nevrátí a hlas zvonu svého chrámu v Kamenici nikdy neuslyší.
Válka zuřila a Josef, ač v jednom ohni zákopů a angriffů, byl stále zdráv a šrapnely i kulky, jako by se mu vyhýbaly. A tak přežil čtyři léta v zákopech, všem svým kamarádům z jihlavského pluku zatlačil oči - a i je v poli pomáhal křesťansky pohřbít - a pojednou byl mír.
Josef se vracel nočním vlakem do Jihlavy - a když vystoupil na nádraží, pojednou jako kdyby před sebou na peroně viděl opět onu cikánku z doby před čtyřmi lety smutně pronášet osudová slova:
„Hlas tohoto zvonu, Josefe, ty už nikdy v životě neuslyšíš!“
Nečekal už ani na tramvaj, jak měl původně v úmyslu, že by si v Jihlavě někde v nočním šantánu dal na oslavu konce svého utrpení několik kořaleček, ale ihned z nádraží se vydal pěšky k Beranovu a poté přes Luka, až k ránu dorazil k rodné samotě.
A když následující neděli šel do chrámu v Kamenici, poděkovat Bohu za šťastný návrat, pojednou si uvědomil, že v poledne, po mši, se z věže nezvoní.
Kamenický zvon byl totiž rekvírován hned v prvních letech války a tak se naplnila věštba cikánky z 16. srpna roku 1914, že on, Josef, už nikdy tento zvon zvonit neuslyší!
A onen vojín, Josef Šinkovský ze samoty nad Kamenicí, který se nakonec dožil 80 let, byl dědečkem mé manželky Evy... :-)
(Foto: Přísaha vojáků na náměstí v Jihlavě, kteří odcházeli na frontu světové války, srpen 1914)
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 19. říjen
(6. říjen kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 10.:
Pátek po neděli dvacáté prvé po Svatém Duchu Sv. Petra z Alkantary, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 10. (19. 10.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: