Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Barevný den u svatojánského kostelíka
Sdílet článek
Barevný. Od samého rána den pěkně vymalovaný domodra. Spěchám od městského nádraží podél rušných ulic na Jánský kopeček. Všichni tou dobou spěchají. Auta nevyjímaje. Jejich výfuky hlasitě odfukují a kola nervosně kvičí. Heká i vesele pomalovaný trolejbus. Už když jsem vykročil z domova, málem jsem zašlápl slimáka. Toho hnědého, co prý vážil cestu k nám až ze Španělska. Taková dálka. Také spěchal. V tom momentě moje paměť bleskově zalistovala v památníčku - z velikánské dálky jakoby ke mně doléhal sytý hlas nebožky sousedky: Spěchejte pomalu, sousede, pomalu se vystavěla Praha!
Pomalu jsem došel až pod Jánský kopeček. Právě ve chvíli, kdy po železničním mostě zaburácel vlak. A ještě si k tomu pronikavě zahvízdal. A pak bylo ticho. Pod korunami stromů tichounce odpočívaly hromádečky odpadků a já stoupal po cestičce vzhůru ke kostelíku sv. Jana Křtitele. Božské ticho vůkol. Snad že Bůh byl tak blizoučko. A na nevysokém lešení dvě postavy před černou dírou. Tady se sklíčko po sklíčku noří ze tmy nové okno. Nová vitráž. Replika té předchozí, kterou tady věřící z bývalé tabákové továrny v Jihlavě zasadili v roce 1905. Barevná i průzračná spousta skleněných koleček zasazených do olověných rámečků.
Ticho tichoucí. Vcházím do přítmí kostelní lodi a prohlížím si okno po okně. Krásná podívaná. Ta stará, původní okna, vypadají opravdu staře. Na každém z nich se podepsal čas i vandakové. Chtěla by omladit. Chtěla by jedno po druhém opravit. Doplnit rozbitá kolečka. To aby jedno okno nezávidělo tomu druhému, co se právě rodí pod rukama mistra Miloše Jírovce ze Světlé nad Sázavou. Toho, co stojí s druhým mužem tiše na lešení a oba opatrně kladou sklíčko vedle sklíčka, až se za pár hodin celý prostor zaplní a tma zůstane tam kdesi za lesklými kotoučky naplněnými slunečním svitem.
Chvála tichu. Chvála tiché práci tichých lidiček tam na lešení. Chvála tiché kráse prostých i barevných sklíček. Kdo umí, umí. Kdo neumí... tiše udělá pár fotosnímků a odchází. Krásný to den. A člověku se hnedle a s chutí pospíchá...
3. září 2009
Ladislav VILÍMEK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je úterý 19. březen
(6. březen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 3.:
Pátek po čtvrté neděli postní Sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, vyznavače a patrona zemí Koruny české
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 3. (19. 3.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: