Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.1.: Kaple svatého Huberta vyhrála v soutěži O nejhezčí turistickou pohlednici

18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Lítost básnického génia
Sdílet článek
Po náhlé smrti obou rodičů v roce 1890 Otokar Březina zcela proměnil své umělecké cíle - básníka přitahovaly otázky smyslu života, které se snažil osvětlit rozsáhlým studiem soudobé literatury, starověkých kultur i přírodních věd. Duchovní tradice milovaného kraje, studium jazyků a knih starověkých filosofů (indická filosofie, Palton, Plotinos), středověkých mystiků a filosofů novodobých (A. Schopenhauer, F. Nietzsche, H. Bergson) - vtiskly Březinovu pohledu na svět metafyzický ráz.
Současná literární věda i zahraniční literární symposia (vídeňské symposium "Psychoanalýza v umění, poezii a arteterapii", 1996) - hledí na neuvěřitelnou šíři toho, co Březinův génij stačil obsáhnout - a stále novými pohledy postihují, jak Březinovo básnické dílo zrcadlí výrazné proměny jeho myšlenkového vývoje. V duchovním obsahu dopisu z roku 1896 Anně Pammrové básník píše: "Že kdyby můj život proběhl slunečnými nivami, že bych zdřiml ve stínech, kde dnes bloudím s chorobným zářením v zracích. Nevěřte tomu. Byl jsem predestinován umění..."
Tato předurčenost, stále tajemstvím obestřená Mistrova tvorba, poutá současné literární směry: v popředí zájmů stojí láskyplný Mistrův obdiv k dílu jednoho z francouzských tzv. prokletých básníků Charles Baudelaira (1821 - 1867). V láskyplném dopisu z 13. září 1892 milovanému spolužáku Františku Bauerovi básník O. Březina vzpomíná: "....vracíval jsem se povznešen ze svého lesa, žlutý svazek Baudelaira v potem vlhnoucích rukou, stránku tužkou popsaných veršů na založeném místě svého Mistra. Jak bývala mi krátká ta cesta po polích..." V posledním roce života, v "jaroměřické samotě", zaznamenal si O. Březina několikrát "životní data" Baudelairova básnického génia (9. dubna 1821 - +31. srpna 1867).
Věrný duchovní přítel univ. prof. JUDr. Emanuel Chalupný (1879 - 1958) vzpomínal, jak jednu z hrobek na třebíčském hřbitově úžaslý pohled Březinův přirovnal k Baudelairovu hrobu v rodinné hrobce na hřbitově Montparnasse. Baudelairův pomník představuje ležící postavu, ovinutou těsně jako mumii stuhami zemřelých - s tváří, která je portrétem. A nad básníkovým obrazem zamyšlená, pěstí podepřená hlava démona... Prostřednictvím francouzských literárních přátel vyžádal si prof. JUDr. E. Chalupný "dobovou fotografii" hrobky Ch. Baudelaira, jejíž umístění i hřbitovní prostor byly zcela totožné s jasnozřivou "aurou místa" Březinova pohledu dávné návštěvy třebíčského hřbitova s prof. dr. E. Chalupným.
Vrcholná básnická sbírka KVĚTY ZLA (Les Fleurs du Mal) vznikala pod postupnými názvy "Lesbičanky" (Les Lesbiennes) a "Limby" (Limbes) - druhý název "Limb" znamenal ono "neurčité místo" mezi očistcem a peklem v mystických mlhách křesťanského zásvětí... Strastiplným životem tvůrce básnické sbírky KVĚTY ZLA byl v posledním roce života O. Březina velmi často ovlivňován: ve vzácné vazbě "žlutého svazku Baudelaira" uchovával obdivný duch Březinův původní fotografii básníkova portrétu s jeho rukopisným záznamem, kterou mu věnoval prof. dr. E. Chalupný - vzácný dar francouzských přátel... V podzimních měsících roku 1928 zabýval se Mistr studiem francouzského originálu knihy z roku 1926 "La vie douloureuse de Charles Baudelaire" (Bolestný život Baudelairův), jejímž autorem byl Francois Porché. Stránky obsáhlé knihy o čtyřech částech provázel jasnozřivý zrak Březinův množstvím poznámek svého úchvatného a klenutého rukopisu.
První, kdo ilustroval u nás KVĚTY ZLA byl Jan Konůpek (1883 - 1950). Pro vydání Portmanovo z roku 1933 připravil pět leptů a třiatřicet celostranných ilustrací - jednak šest listů, předznamenávajících jednotlivé oodíly knihy, jednak listy transponující řadu námětů... Koncepce malíře, grafika a rytce J. Konůpka, jehož obrazotvornost se pohybovala tak často na samé hranici mystiky - více než bytostně konvenovala Březinovu básnickému géniu... Otokar Březina - sám vynikající kreslíř, považoval Ch. Baudelaira za jednoho z nejskvělejších a nejpůvodnějších kreslířů mezi básníky a Baudelairovy kresebné záznamy zařazoval v samé sousedství geniálních kreseb Victora Huga i kreseb Puškinových...
Baudelairova génia fascinovalo "prvotní ticho" (V. Holan) - snad kladené do prapočátku lidského bytí... anebo tajemné přítmí, které se vymyká sluchovým pocitům našeho všedního dne... ("Tak v lese vyhnanství, kde moje duše žije, / pradávná vzpomínka lká na smuteční roh...") V této protrpěné životní dimenzi se dařilo poezii, která má stigma bolesti - a právě zde se může dařit "květům zla" (Zlo spojeno s obrazem Satana...), které krystalizují do podoby básně... "(Té chůvě, na kterou jste pro cit žárlívala / a která spí své sny pod drnem jako skála, / té bychom měli snad dát na hrob aspoň květ. / Vždyť mrtví snášejí tak mnoho, mnoho běd!" - KVĚTY ZLA, báseň "Té chůvě", v překladu Svatopluka Kadlece).
Nevyslovitelnou duchovní krásou Březinovy poezie jsou prostoupeny vzpomínky na více než strastiplně tklivý "soumrak Baudelairův". Hvězda pařížských literárních salónů a pozoruhodný tvůrčí duch Bernard-Henri Lévy ve svém románu - eseji POSLEDNÍ DNY CHARLESE BAUDELAIRA (v imaginativně skvělém překladu Michala Novotného nyní vydává brněnské nakladatelství Jota) - nechává v podivuhodných hovorech a odpovědích promlouvat dávné současníky Baudelairova básnického génia: hovoří jeho milenka Jeanne Duvalová, nešťastná matka Caroline... Nejzajímavějším svědkem je vypravěč - mladý básník, který usiluje o Baudelairovu přízeň jako sekretář...
Snad tajuplná a osudová Baudelairova báseň "Semper eadem" vše rozumem nepostižitelné uzavírá...? "Ó, nechte, nechte jen mé srdce lží se zpíti, / v tůň vašich zřítelnic jak v sen se pohroužiti / a dlouze dřímati ve stínu vašich řas!" (přeložil Svatopluk Kadlec).
Doc. Jiří BEDNÁŘ (autor působí v oboru psychologie - psychoanalysa a psychoterapie, literární psychologie a filosofie a je dlouholetým spolupracovníkem Regionalistu)
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je úterý 19. leden
(6. leden kalendáře iuliánského)
• 2021 rok křesťanského letopočtu
• 7510 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 1.:
Neděle druhá po Zjevení Páně Sv. Maria, Marty, Audifaxe a Abacha, mučedníků
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 1. (19. 1.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: