Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.6.: Sbírka skla, porcelánu a keramiky na zámku ve Velkém Meziříčí

24.6.: Z policejního deníku: žena která bourala, nadýchala přes tři promile; cyklista byl opilý

24.6.: V úkrytu kamionu se skrývali migranti, do návěsu se dostali zřejmě v Rumunsku

24.6.: Třiačtyřicetiletá žena z Pacova, po které policisté pátrali od 11. května, byla nalezena bez známek života

24.6.: Skalní stěna v ulici Mostecká v Jihlavě bude bezpečnější

24.6.: Na silnici I/23 u Vladislavi koncem týdne zmizí kyvadlově řízený provoz

24.6.: Jan Kodeš vstoupil v Pelhřimově do Rekordmanské síně slávy

24.6.: Fialovo znárodňování

24.6.: Dětské oddělení v jihlavské nemocnici obdrželo pro nejmenší pacienty dvacet nových monitorů dechu

23.6.: Závodník, který se v Jihlavě zranil při víkendovém závodu horských kol, zemřel

23.6.: Z policejního deníku: žena v jihlavské prodejně přišla o mobilní telefon, policisté žádají o pomoc svědky

23.6.: Policisté hledají svědky vážné nehody u Lísku a také cyklistu ve žluto černém dresu

23.6.: Pachatele vloupání přistihl majitel na místě činu

23.6.: Mladý řidič s vozidlem u Jihlavy havaroval, auto skončilo na střeše

23.6.: Meteorologové varují na Vysočině před požáry, silnými bouřkami a možnými povodněmi

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Lítost básnického génia
Sdílet článek
Po náhlé smrti obou rodičů v roce 1890 Otokar Březina zcela proměnil své umělecké cíle - básníka přitahovaly otázky smyslu života, které se snažil osvětlit rozsáhlým studiem soudobé literatury, starověkých kultur i přírodních věd. Duchovní tradice milovaného kraje, studium jazyků a knih starověkých filosofů (indická filosofie, Palton, Plotinos), středověkých mystiků a filosofů novodobých (A. Schopenhauer, F. Nietzsche, H. Bergson) - vtiskly Březinovu pohledu na svět metafyzický ráz.
Současná literární věda i zahraniční literární symposia (vídeňské symposium "Psychoanalýza v umění, poezii a arteterapii", 1996) - hledí na neuvěřitelnou šíři toho, co Březinův génij stačil obsáhnout - a stále novými pohledy postihují, jak Březinovo básnické dílo zrcadlí výrazné proměny jeho myšlenkového vývoje. V duchovním obsahu dopisu z roku 1896 Anně Pammrové básník píše: "Že kdyby můj život proběhl slunečnými nivami, že bych zdřiml ve stínech, kde dnes bloudím s chorobným zářením v zracích. Nevěřte tomu. Byl jsem predestinován umění..."
Tato předurčenost, stále tajemstvím obestřená Mistrova tvorba, poutá současné literární směry: v popředí zájmů stojí láskyplný Mistrův obdiv k dílu jednoho z francouzských tzv. prokletých básníků Charles Baudelaira (1821 - 1867). V láskyplném dopisu z 13. září 1892 milovanému spolužáku Františku Bauerovi básník O. Březina vzpomíná: "....vracíval jsem se povznešen ze svého lesa, žlutý svazek Baudelaira v potem vlhnoucích rukou, stránku tužkou popsaných veršů na založeném místě svého Mistra. Jak bývala mi krátká ta cesta po polích..." V posledním roce života, v "jaroměřické samotě", zaznamenal si O. Březina několikrát "životní data" Baudelairova básnického génia (9. dubna 1821 - +31. srpna 1867).
Věrný duchovní přítel univ. prof. JUDr. Emanuel Chalupný (1879 - 1958) vzpomínal, jak jednu z hrobek na třebíčském hřbitově úžaslý pohled Březinův přirovnal k Baudelairovu hrobu v rodinné hrobce na hřbitově Montparnasse. Baudelairův pomník představuje ležící postavu, ovinutou těsně jako mumii stuhami zemřelých - s tváří, která je portrétem. A nad básníkovým obrazem zamyšlená, pěstí podepřená hlava démona... Prostřednictvím francouzských literárních přátel vyžádal si prof. JUDr. E. Chalupný "dobovou fotografii" hrobky Ch. Baudelaira, jejíž umístění i hřbitovní prostor byly zcela totožné s jasnozřivou "aurou místa" Březinova pohledu dávné návštěvy třebíčského hřbitova s prof. dr. E. Chalupným.
Vrcholná básnická sbírka KVĚTY ZLA (Les Fleurs du Mal) vznikala pod postupnými názvy "Lesbičanky" (Les Lesbiennes) a "Limby" (Limbes) - druhý název "Limb" znamenal ono "neurčité místo" mezi očistcem a peklem v mystických mlhách křesťanského zásvětí... Strastiplným životem tvůrce básnické sbírky KVĚTY ZLA byl v posledním roce života O. Březina velmi často ovlivňován: ve vzácné vazbě "žlutého svazku Baudelaira" uchovával obdivný duch Březinův původní fotografii básníkova portrétu s jeho rukopisným záznamem, kterou mu věnoval prof. dr. E. Chalupný - vzácný dar francouzských přátel... V podzimních měsících roku 1928 zabýval se Mistr studiem francouzského originálu knihy z roku 1926 "La vie douloureuse de Charles Baudelaire" (Bolestný život Baudelairův), jejímž autorem byl Francois Porché. Stránky obsáhlé knihy o čtyřech částech provázel jasnozřivý zrak Březinův množstvím poznámek svého úchvatného a klenutého rukopisu.
První, kdo ilustroval u nás KVĚTY ZLA byl Jan Konůpek (1883 - 1950). Pro vydání Portmanovo z roku 1933 připravil pět leptů a třiatřicet celostranných ilustrací - jednak šest listů, předznamenávajících jednotlivé oodíly knihy, jednak listy transponující řadu námětů... Koncepce malíře, grafika a rytce J. Konůpka, jehož obrazotvornost se pohybovala tak často na samé hranici mystiky - více než bytostně konvenovala Březinovu básnickému géniu... Otokar Březina - sám vynikající kreslíř, považoval Ch. Baudelaira za jednoho z nejskvělejších a nejpůvodnějších kreslířů mezi básníky a Baudelairovy kresebné záznamy zařazoval v samé sousedství geniálních kreseb Victora Huga i kreseb Puškinových...
Baudelairova génia fascinovalo "prvotní ticho" (V. Holan) - snad kladené do prapočátku lidského bytí... anebo tajemné přítmí, které se vymyká sluchovým pocitům našeho všedního dne... ("Tak v lese vyhnanství, kde moje duše žije, / pradávná vzpomínka lká na smuteční roh...") V této protrpěné životní dimenzi se dařilo poezii, která má stigma bolesti - a právě zde se může dařit "květům zla" (Zlo spojeno s obrazem Satana...), které krystalizují do podoby básně... "(Té chůvě, na kterou jste pro cit žárlívala / a která spí své sny pod drnem jako skála, / té bychom měli snad dát na hrob aspoň květ. / Vždyť mrtví snášejí tak mnoho, mnoho běd!" - KVĚTY ZLA, báseň "Té chůvě", v překladu Svatopluka Kadlece).
Nevyslovitelnou duchovní krásou Březinovy poezie jsou prostoupeny vzpomínky na více než strastiplně tklivý "soumrak Baudelairův". Hvězda pařížských literárních salónů a pozoruhodný tvůrčí duch Bernard-Henri Lévy ve svém románu - eseji POSLEDNÍ DNY CHARLESE BAUDELAIRA (v imaginativně skvělém překladu Michala Novotného nyní vydává brněnské nakladatelství Jota) - nechává v podivuhodných hovorech a odpovědích promlouvat dávné současníky Baudelairova básnického génia: hovoří jeho milenka Jeanne Duvalová, nešťastná matka Caroline... Nejzajímavějším svědkem je vypravěč - mladý básník, který usiluje o Baudelairovu přízeň jako sekretář...
Snad tajuplná a osudová Baudelairova báseň "Semper eadem" vše rozumem nepostižitelné uzavírá...? "Ó, nechte, nechte jen mé srdce lží se zpíti, / v tůň vašich zřítelnic jak v sen se pohroužiti / a dlouze dřímati ve stínu vašich řas!" (přeložil Svatopluk Kadlec).
Doc. Jiří BEDNÁŘ (autor působí v oboru psychologie - psychoanalysa a psychoterapie, literární psychologie a filosofie a je dlouholetým spolupracovníkem Regionalistu)
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 25. červen
(12. červen kalendáře iuliánského)
• 2022 rok křesťanského letopočtu
• 7511 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 25. 6.:
Pátek po neděli čtvrté po Svatém Duchu Sv. Viléma, opata Sv. Ivana, poustevníka
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 12. 6. (25. 6.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: