Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.5.: Z policejního deníku: krádež plotu, zloděj si odnesl nádobí i sekeru; opilý řidič boural

19.5.: Výstava Co přinesl obchvat v havlíčkobrodském muzeu nabídne unikátní nález středověkého rudního mlýna

18.5.: Zvířecí rodinu v táborské zoo rozšířil mýval Rocket. ZOO Tábor je jediná zoo v Česku, která mývaly může přijímat

18.5.: Ze zámku ve Velkém Meziříčí: zpracování lnu

18.5.: Výstava fotografií Jaroslava Hedvábného s titulem Toulky Moravským Toskánském v jihlavské muzejní kavárně

18.5.: Sarajevo 1914: Řidič, který vstoupil do dějin, pocházel z Telče

18.5.: Policista roku 2023 – dva tituly zamířily na Vysočinu. Vítězem v kategorii Tým roku se stal vysočinský pracovní tým Falešný bankéř

18.5.: Festival Ji.hlava se prodlužuje a otevírá se místnímu publiku

17.5.: Zoologická zahrada v Jihlavě získala slona za za odchov čtyř mláďat aligátora čínského

17.5.: Z policejního deníku: policisté dopadli sprejera; pohřešovaného mladíka z Čáslavi vypátrali policisté na Vysočině

17.5.: Primář Karel Křikava: Chirurgie je náročný, ale velmi krásný a naplňující obor

17.5.: Pacientům před výměnou kolenního a kyčelního kloubu lékaři zodpoví dotazy

17.5.: Jihlavští kriminalisté dopadli pětatřicetiletého zloděje, který kradl rybářské náčiní, jízdní kola i dveře

17.5.: Jihlavský magistrát rozesílá občanům pokyny k platbě za odpady e-mailem

16.5.: Z policejního deníku: mladík poškodil dopravní značení

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Glosy:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Sdílet článek
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Nikde ta nechutná dnešní sterilita s klimatisacemi a páchnoucí "voňavou" chemií, kdepak. Na každém stole jen přetékající popelníky, plné klávesnice nejdříve Consulů, pak "dvaosmšestek", popela a vylitého kafe; neopakovatelná vůně těch starých dřevěných pořadačů a ohlazených stolů pamatujících ještě 40. léta. A do nočních hodin hřející žluté teplé světlo obyčejných žárovek v lampách na stolech, paprsků klopotně prorážejících hustou mlhu, nezbytný to produkt hektického duševního nasazení.
Když se řekne "noviny, redakce, žurnalistika", je to přesně toto prostředí. Stejně tak, jako když řeknu slova politik, sekretariát či schůze.
Dnes?
Sterilní redakční "pitevny", kde pod modrým svitem jedovatých diod vysedávají po celé dny pobledlé absolventky humanistických pavěd, jimž pohonnou hmotou jsou čaje a zhusta i jedna technická plodina, z níž naši ještě předci dělali provazy. A naprosto stejně tak vypadají sekretariáty stran, jejich schůze, kongresy, sjezdy.
Ostatně i proto se nic dnes už nedá přečíst, aniž by tam člověk nenašel nejméně pět věcných, stylistických a pravopisných chyb. V takovém prostředí už totiž asi nemůže vzniknout nic, kromě povinného denního pensa halabala splácaných řádků. A totéž platí o politice: Prázdnota, faleš, kýč, neumětelství.
Díky Bohu ale dodnes existuje pár výjimek. A jsem rád, že ten jeden vzácný exemplář již dnes skoro vyhynulého našeho druhu, bude v politice vidět i nadále!
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku



Starší glosy
Lea Švančary:
(Glosy jsou psány nepravidelně, většinou několikrát do týdne...)