Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
23.6.: Z policejního deníku: auto v příkopu shořelo, řidič utrpěl lehké zranění

23.6.: Do jihlavské zoo s vysvědčením s jedničkou za jednu korunu, chybět nebude oblíbené komentované krmení

22.6.: Výstava fotografií divokých zvířat i vzácných rostlin Barky Hrušky v jihlavském muzeu

22.6.: Pane. Kupte si rakvičku!

22.6.: Na Vysočině při bouřce padaly stromy, nejvíce práce měli hasiči na Třebíčsku

22.6.: Festival Vesuv plný muziky a piv od malých pivovarů pomůže Vojtovi, Františkovi nebo malé Agátce získat hiporehabilitaci na celý rok

22.6.: E-shop Dopravního podniku města Jihlavy umožňuje cestujícím správu a dobíjení jihlavské karty

21.6.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; malého chlapce policisté nalezli a předali matce

21.6.: Tragická nehoda na Jihlavsku. Zemřel řidič osobního auta

21.6.: Muž a žena z Třeště vyráběli a prodávali pervitin, skončili s pouty na rukou

21.6.: DOKem letos proplulo 306 třídních lodí

20.6.: Z policejního deníku: vandal posprejoval lokomotivu; zloděj v obchodě byl dopaden; žena nadýchala téměř 3,5 promile

20.6.: Výměnu řidičských průkazů urychlí bankovní identita, jen na Vysočině si je musí do konce roku vyměnit patnáct tisíc lidí

20.6.: Vzpomínka na betlémáře, malíře a kapelníka Josefa Lišku v jeho rodné Třešti

20.6.: Svatojánská noc na Michalově statku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Glosy:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Sdílet článek
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Nikde ta nechutná dnešní sterilita s klimatisacemi a páchnoucí "voňavou" chemií, kdepak. Na každém stole jen přetékající popelníky, plné klávesnice nejdříve Consulů, pak "dvaosmšestek", popela a vylitého kafe; neopakovatelná vůně těch starých dřevěných pořadačů a ohlazených stolů pamatujících ještě 40. léta. A do nočních hodin hřející žluté teplé světlo obyčejných žárovek v lampách na stolech, paprsků klopotně prorážejících hustou mlhu, nezbytný to produkt hektického duševního nasazení.
Když se řekne "noviny, redakce, žurnalistika", je to přesně toto prostředí. Stejně tak, jako když řeknu slova politik, sekretariát či schůze.
Dnes?
Sterilní redakční "pitevny", kde pod modrým svitem jedovatých diod vysedávají po celé dny pobledlé absolventky humanistických pavěd, jimž pohonnou hmotou jsou čaje a zhusta i jedna technická plodina, z níž naši ještě předci dělali provazy. A naprosto stejně tak vypadají sekretariáty stran, jejich schůze, kongresy, sjezdy.
Ostatně i proto se nic dnes už nedá přečíst, aniž by tam člověk nenašel nejméně pět věcných, stylistických a pravopisných chyb. V takovém prostředí už totiž asi nemůže vzniknout nic, kromě povinného denního pensa halabala splácaných řádků. A totéž platí o politice: Prázdnota, faleš, kýč, neumětelství.
Díky Bohu ale dodnes existuje pár výjimek. A jsem rád, že ten jeden vzácný exemplář již dnes skoro vyhynulého našeho druhu, bude v politice vidět i nadále!
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku



Starší glosy
Lea Švančary:
(Glosy jsou psány nepravidelně, většinou několikrát do týdne...)