Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Legionář a úspěšný motocyklový závodník studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí

19.4.: Z policejního deníku: opilý muž poškodil posuvné dveře na nádraží; způsobil nehodu a ujel

19.4.: Výstava S lilií i bez lilie připomene sté výročí třebíčského skautingu

19.4.: Mohelenská hadcová step má novou naučnou stezku i zázemí pro návštěvníky

19.4.: Mladý cizinec zemřel při nehodě u Humpolce na dálnici D1, narazil do zaparkovaného kamionu

19.4.: Dominika Mrkosová - policistka, plavkyně a maminka v jedné osobě. Z březnového plaveckého mistrovství přivezla na Vysočinu pět medailí

18.4.: Z policejního deníku: řídil čtyřkolku i přes zákaz řízení vozidel; chodec po střetu s autem utrpěl zranění

18.4.: Ve Velké Bíteši vysadili lípu svobody; v nedalekém Jáchymově bude otevřen sad s osmatřiceti ovocnými stromy

18.4.: Případem napadení psem se zabývají žďárští kriminalisté. V příspěvku, který se objevil na sociální síti, se objevily nepravdivé informace

18.4.: Měření rychlosti v pátek na Vysočině. Přehled vybraných míst měření rychlostních limitů

18.4.: Lipnická poezie, haškovská poetika a hradní pověsti. Nad Lipnicí začne básnit Poesiomat

18.4.: Jihlavská nemocnice vybavila sanity moderními vysílačkami

17.4.: Z policejního deníku: vlak narazil do spadlého stromu; řidič od nehody ujel

17.4.: U cyklostezky na Žďársku ležely v lese granáty z II. světové války

17.4.: Opilá řidička bourala, nadýchala přes dvě promile

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Ex libris

Archiv. Nepřeberná hromada přebraných papírů pečlivě uložených do desek a ty zase do archivních krabic. A nejenom to, jsou zde i knihy. Kniha vedle knihy. Spousta knih. Staré i docela nové, vonící a zatuchlé. Bůh ví, jestli je vůbec někdo někdy přečetl. Tváří se ale důstojně a opatřeny nálepkami civí do sousedních regálů.

Pojednou vás napadne si jednu z nich vytáhnout a jen tak, ze zvědavosti, podívat se, alespoň na začátek. Ušmudlaný, omšelý, ošahaný, pomačkaný, počmáraný. Ta kniha někomu kdysi dávno, moc dávno, patřila. A hle, ten dotyčný zde zanechal podivný vzkaz. Čtvereček či obdélníček zajímavého papíru a obrázkem a textem. EX LIBRIS. Česky prý to značí "z knih" neboli "z knihovny". Komu asi patřila, ta kniha, ta knihovna. Kdo byl onen - pan X.
EX LIBRIS. Nalepený kousek papíru. Kousek radosti, že tato kniha je jen a jen moje kniha. Kniha z mé knihovny. Koho to kdy vůbec napadlo. Prý se objevilo poprvé spolu s tiskařským uměním. Nejstarší známé Ex libris je z roku 1470 a je z Německa. V 16. století se mu věnují nejvýznačnější umělci. Dürer, Holbein, Cranach. Nejstarší české patří prý Jiřímu z Poděbrad a je to ručně malovaná a kolorovaná kresba českého erbu se lvem s královskou korunou v červeném poli.
Nejkrásnější prý patří rektoru pražské university P.K. Tulechovy a je z druhé poloviny 16. století. Není bez zajímavosti, že právě díky Ex libris Petra Voka z Rožmberka se zjistilo, že jeho knihovna byla v roce 1648, jako válečná kořist, odvlečena Švédy a dodnes se její část údajně nachází v knihovně ve švédské Uppsale.
Z českých malířů se Ex libris věnoval Mánes, Aleš, Braunerová, Bubeníček, Mucha a také třebíčský Stägr a mnoho dalších umělců. Zájem projevili i sběratelé a tak před druhou světovou válkou bylo známo, že největší sbírku - více jak 100.000 exemplářů - vlastní British museum v Anglii, kde byl také založen v roce 1891 první spolek sběratelů Ex libris.
Začali jsme však svoje povídání v jihlavském archivu. V knihovně se zde nachází skoro 40.000 svazků. Cesty některých knih musely být velmi složité a snad i tragické. To když podle Ex libris poznáme jejich majitele. A někdy podle pouhého razítka spolkovou či školní knihovnu. Podívejme se proto společně na několik ukázek. Sledujme pozorně motivy a provedení. Třeba nás upoutají i jména majitelů. Možná, že se nám podaří odhalit i autory těchto drobných uměleckých dílek. Dávné autory, dávné majitele, zmizelé knihovny.
EX LIBRIS. Malý výtvarný klenot uložený jakoby za rámem, zatím co obraz se ukazuje každému, Ex libris pouze zvídavému. Čtenáři, sběrateli i archiváři. Postůjme proto alespoň chvíli a dívejme se...

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)