Kameničtí mistři František Foit, Leopold Vyhlídal, František Neužil, Vojtěch Přibyl a Jan Šeda započali s výrobou kolem roku 1863. Nejprve to byly dodávky žulových schodů, pomníků, balkonů, kuželek a oken různých slohů. Žula se začala brousit a leštit. Nejprve byly zpracovávány "bludné kameny", kterých bylo všude plno. Práce přibývalo a dodávky putovaly nejen po celém Rakousku, ale i do Polska a Ruska. Výrobky zdejších kameníků najdeme ve Vídni, Budapešti, Praze, Brně, ve Třebíči i Jihlavě. V roce 1884 se zde dokonce uvažovalo se zřízením kamenické školy pro mistry. Záměr se však pro nedostatek finančních prostředků nerealisoval a tak museli mrákotínští kameníci jezdit do školy v Hořicích. Prvním absolventem byl Ferdinand Foit.
Slavné mrákotínské lomy byly poprvé otevřeny v roce 1898. Žula zde byla barevnější, tvrdší a lepší. Prvním výrobkem bylo 40 dlažebních kostek o hranách 6 cm, které po obroušení byly odzkoušeny na vídeňské technice. Žula byla tehdy hodnocena jako nejlepší a nejzpůsobilejší v celém mocnářství. Však se také na veřejné budovy zdejší žula přímo předepisovala - "Mrakotiner Granit". První velikou zakázkou byly prvky na budovu chudobince ve Vídni.
Není divu, že před první světovou válkou zde pracovalo více jak 300 dělníků. Hned po válce se však z největšího Foitova lomu stala akciová společnost "Mrákotínské kamenolomy a stavební podniky v Mrákotíně" a později ze tří malých lomů rodiny Vyhlídalových další tzv. rodinná společnost "Spojené žulové závody". Posledním velkým kamenickým podnikem byl lom Richarda Dvořáka.
Dostáváme se tak až do roku 1923, kdy byl ve zdejším lomu zhotoven první žulový monolit pro Pražský Hrad. Štěstí však tehdy nestálo při kamenících a došlo k jeho přelomení. Následovalo urychlené zhotovení druhého monolitu v roce 1924. I ten byl původně delší a měřil celých 18 metrů. Při zvedání se však ulomila špička a tak na Hrad putoval roku 1925 monolit dlouhý 15,68 metrů, se spodní základnou 195 x 195 cm a horní 132 x 232 cm. Jeho celková váha činila 1146,5 metrických centů a byl tedy o plných 230 centů těžší, než první nešťastný monolit. Jeho převoz se uskutečnil pod patronací Ministerstva veřejných prací a pod dohledem dvou odborníků ing. Adolfa Janouška a ing. Ladislava Klementa.
Vztyčení obelisku na Hradním Nádvoří bylo myšlenkou stavebního architekta Plečnika a mělo se stát chloubou naší technické vyspělosti v nově se rodící Československé republice.
Cestu monolitu sledoval s napětím celý národ. Architekt W. Weinzettl ubezpečoval tehdy všechny o pečlivém naplánování celého převozu a o vysoké kvalitě monolitu, který prý je bez sebemenších trhlin a je naprosto jednolitý. Měl pravdu. Dobré dílo se podařilo a stojí dodnes. Je pýchou mrákotínských kameníků a symbolem naší státnosti.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25, 58841 Vyskytná nad Jihlavou

Zpět nahoru na začátek stránky