Partie zámku s parkem... (foto autor)

Jiné prameny uvádějí, že se jednalo o jedno z významných center řádu německých rytířů, kteří zde už ve druhé polovině 12. století postavili tvrz. Ta se dostala později do držení Oldřicha z Říčan a Křivsoudova a po jeho smrti ji král Václav II. daroval Reinerovi z Florencie. Ten ji v roce 1305 prodal opatu Heidenrichovi ze sedleckého kláštera. Pak bylo zdejší panství v krátkém držení Jindřicha z Rožmberka, který v roce 1307 směňuje celé toto zboží s pražským biskupem Janem. Až do husitských válek je tedy majetkem pražského arcibiskupství a pak spolu s okolními statky se dostává do držení rodu Trčků z Lípy. Poslední z tohoto rodu, Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy, prodává Herálec v roce 1602 novému majiteli Kryštofu Karlovi z Roupova, který zdejší starou tvrz obnovuje a spravuje odtud i spojené humpolecké panství.
K výrazné přestavbě dochází v roce 1658 - 1661, kdy vzniká trojkřídlá jednopatrová stavba s mohutnými okrouhlými věžemi po stranách v průčelí. Dnešní podobu získal zámek po novogotické přestavbě v roce 1838, kdy už byl v držení rodu Trauttmannsdorfů. Další výrazné změny a úpravy interiérů se dočkal celý objekt v roce 1862 a pak postupně v letech 1890 až 1935. V roce 1945 byl konfiskován a byla zde zřízena politická škola, později pak zvláštní internátní škola, která zde sídlí dodnes.

Nástropní malba od S. Noseckého v zámecké kapli (foto autor)

Nejprve se podíváme do zámecké budovy. Tentokrát v doprovodu ředitele školy a jenom na pár okamžiků. Veřejnost sem nemá přístup. Není bez zajímavosti, že v první den osvobození sem do budovy, po krásném schodišti lemovaném zábradlím a lucernami, vjel ruský voják na koni až do prvního poschodí. Inu, cesty vítězů jsou vždy nezapomenutelné a majestátní... Cesty poražených naopak komplikované, smutné, až bolestné. Loučení se vším, co jsme milovali, se nedá popsat slovy. Ale je to dávno. A v zámku mnoho nezbylo. Jako ostatně i v jiných feudálních sídlech. Pryč s tyrany a vládci všemi - dodnes to lahodí mnohému sluchu. Proto se díváme do zimní zahrady bez zeleně, do jednotlivých komnat a pokojů bez stylového nábytku. Toho zde zůstala snad jen necelá desítka. A studená krásná kachlová kamna. Obdivovat ale můžeme mnohé: dveřní portály s andělíčky a erby, pseudogotické táflování v několika místnostech, zrcadlové štukové stropy, barevná okna na schodišti a v kapli. tam upoutá naši pozornost nástropní malba s námětem Nanebevzetí Panny Marie od S. Noseckého z poloviny 18. století, obklopená osmi svatými. Všude je ticho, divný klid, pečlivě uklizené třídy a světnice zdejších chovanců. Z přízemí se line vůně buchet. Brzo bude večeře. Odcházíme z jakoby pohádkového, ale tajuplného zámku. Až venku nás přepadne ptačí zpěv a křik několika rozdrbaných kluků hrajících nohejbal uprostřed anglického parku. Loučíme se a děkujeme. Kolem nás skoro nehlučně projíždí policejní auto. To prý je zde pravidlem.
A protože se opravdu začíná stmívat, už jen letmo si prohlédneme v parku stojící sochu sv. Agasia a boží muka ze 17. století. Před bránou mineme další sochu sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století a jen okamžik věnujeme velké siluetě zdejší barokní sýpky s vysokými štíty členěnými pilastry, postavené v roce 1726.
Náš výlet je u konce. Vracíme se domů. Někdo však musí zůstat ve zvláštní internátní škole v zámku v Herálci.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky