Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zámek ve Velkém Meziříčí se o Velikonocích zahalí do květinového hávu

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

26.3.: Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy

26.3.: Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek
Židé za války na Vysočině

Po okupaci ČSR přinutili fašisté židovské náboženské obce ke spolupráci s gestapem. Jejich prostřednictvím byly zasílány veškeré tiskoviny a žádosti a v textu se pouze uvádělo, že jde o nařízení vyšších míst. Legitimace byly přetištěny velkým "J" a hned 21.4.1939 vyšel v pražském časopise Der neue Tag článek o nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku, kde byla i stať o tom, kdo je Židem. Toto ustanovení se shodovalo s jedním odstavcem známých norimberských zákonů.

Od tohoto okamžiku se stupňoval teror vůči všem protektorátním Židům. Ve 20 hodin museli být všichni doma. Byli vyloučeni ze všech veřejných korporací, dokonce i z krematoria. Nesměli chodit na zábavy, do veřejných místností, kin, divadel, čítáren, knihoven, sportovních podniků a veřejných sadů. Nákupní doba byla většinou omezena od 15 do 17 hodin.
Důležité bylo zabavení veškerého židovského majetku. Konta byla zablokována a byly vypláceny jen nejnutnější částky na obživu. Nemovitosti připadly tzv. vystěhovaleckému fondu. Někde bylo zabavováno i šatstvo a kožichy. Odevzdat se muselo lékařské zařízení, psací a šicí stroje, auta, motocykly, kola, gramofony, hudební nástroje, šperky, zlato, stříbro, umělecké předměty, sportovní výzbroj, rozhlasové přijímače a telefony. Byli vyloučeni postupně ze všech škol, nemocnic a lékáren. Lékaři dostali příkaz, že nesmějí léčit židovské pacienty a židovští lékaři směli léčit jen Židy, pokud k tomu dostali souhlas.
Jinak všichni museli nastupovat na různé hrubé práce. Na nedělní odpočinek neměl židovský dělník nárok. Nakonec už působilo groteskně, když smíšeným domácnostem bylo nařízeno odvést kočky, psy i zpěvné ptactvo. Jízda vlakem či elektrikou byla na zvláštní povolení a v posledním vagoně. Židé nedostávali ovoce, zeleninu, bílou mouku, tvaroh, sýry, vejce, maso, pečivo a cukru jen část.
Židovské náboženské obce zasílaly souvěrcům jen samá nařízení a příkazy. Podobně jako v Jihlavě, i třeba v Havlíčkově Brodě byla řada významných židovských rodin nejdříve přestěhována do Prahy a teprve odtud následovala tragická cesta do Terezína a dále do koncentračních táborů. Toto se dálo už od 10.8.1939! Ostatní se stěhovali stále do menších a horších bytů. Mimo to prodělávali řadu tzv. registrací a lékařských prohlídek, o nichž nikdo nevěděl, k čemu vlastně jsou.
Oficiální potupou, ale i hrůzou, bylo nošení žluté hvězdy od roku 1941. Chodit bez označení bylo smrtelně nebezpečné a jak uvádí svědkové, mnohdy končilo udáním a okamžitým transportem do koncentračního tábora. Tak končila často i prohlídka kabelek nebo aktovek, kde stačilo nalézt noviny, které nesměli Židé odebírat, ohryzek z jablka, na které neměli nárok a nebo nedopalek cigarety. V roce 1942 vstupuje v platnost zákaz Židům i míšencům vstupovat v sňatek s protektorátními příslušníky. Ústředí Pražské židovské obce, která řídí všechny ostatní náboženské obce v Protektorátě, se přejmenovává na Židovskou radu starších.
Postupně dochází i na smíšená manželství, která jsou v průběhu roku 1944 postupně soustřeďována do nových internačních a později koncentračních táborů v Praze, stadion Hagiboru za Olšanskými hřbitovy, dále pak v Šakovicích u Prahy a v Postoloprtech, kam směřovaly i rodiny z Brtnice. Všude se pracovalo pod dozorem SS. Arijským partnerům pak bylo slibováno, že se mohou všeho zbavit, rozvedou-li se se svým židovským partnerem. Ani zde však pro mnohé nebylo toto místo posledním a ještě v prvních měsících roku 1945 byly realisovány transporty do Terezína, kde se dokonce plánoval provoz nových plynových komor od 7. května 1945! V té době však byl Terezín pod ochranou Červeného kříže a ruské tanky byly již nablízku. Zůstaly nekonečné seznamy umučených Židů, nekonečné utrpení a bolest těch, kteří se dočkali osvobození...
(Volně zpracováno podle výpovědi V. Pokorné z Havl. Brodu v knize Havlíčkobrodsko v národním odboji /HB 1946/)

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)