Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
29.3.: Vodní svět v táborské zoo se rozrostl o pět čírek sibiřských, jinde než v Táboře je neuvidíte

29.3.: Jarní blokové čištění ulic v Jihlavě začne v úterý 2. dubna

28.3.: Žena za volant nesmí, přesto stále řídí, opakovaně odmítá test na drogy. Jen v březnu ji policisté zastavili čtyřikrát

28.3.: Zámek ve Velkém Meziříčí se o Velikonocích zahalí do květinového hávu

28.3.: Zastřelit chráněného medvěda je neospravedlnitelné. Slováci nyní navíc chystají ústavní zákon umožňující hromadné vraždění těchto ohrožených zvířat

28.3.: Z policejního deníku: nález granátu a nábojů; zloděj si odnesl kolo za dvacet tisíc

28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Z jihlavských archivů:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek
Historické ohlédnutí za suchem

Je květen 2000. Venku pálí slunce. Asfaltová vozovka sálá jako plotna. Trávníky hnědnou a suchá stébla se lámou pod nohama. Už několik týdnů kolem naší vesnice nespadla ani kapička deště. Lidé chodí s konvemi do rybníčka na návsi a zalévají co se dá. Někdo předzahrádku s květinami, jiný zase řepu či brambory. V jedné ze zdejších starých studní už zmizela voda. Večerní televizní zprávy dodávají suchému období příchuť katastrofy. Nezbývá než čekat na déšť. Poroučení větru a dešti jsme před desítkou let odcinkali. Čekat...

Docela náhodou, při hledání ve školní kronice Urbanova z roku 1788 až 1895 uložené ve Státním okresním archivu v Jihlavě, bylo popsáno tamním učitelem podobné suché období, jako je v těchto dnech. Poslyšte tedy, jak pan podučitel Josef Komzák celou situaci zachytil:
"Rok 1863 byl vůbec po celé naší říši rakouské velmi suchý, tak že v úrodných zemích Uherských veliká bída a nouze povstala. K ulevení té bídy ustanovila vláda podporu 20 milionů zlatých (chytrá vláda - pozn. autora). V zdejším vůkolí se ale vše, mimo jetela a tráv tak uvedlo, že každý spokojen býti mohl a svůj chléb měl i vzdor tomu, an jenom 26. června a 21. srpna pořádný déšť přišel a brambory třemi mrazy navštivené byly, bylo jich přec, když ne hojnost, alespoň dost. Zima roku 1863 na rok 1864 byla velmi tuhá. Před velikonočníma svátky se něco oteplilo, na to ale přišla 27. března 1864 na den Božího hodu veliká bouřka a po té bylo zima a mrzlo až do 17. dubna a v některých těch dnech vozily hnuj na saních. 23. dubna začalo být lepší počasí. 1. května byl ale velký mráz a 7. padal sníh, pak se oteplilo, ač v noci mrazy byli. 24. května padal opět sníh".
Při dalším čtení následují léta mírných zim a krásných jar, léta nešťastná "skrze neštovice," kdy jedno dítě v Urbanově zemřelo a dvě v Nevcehli. Léta lijáků, větrů a krup a taky požárů stodol a chalup. Vše popsáno prostými slovy pokory a lásky k životu. K takovému, jaký byl. Nikde ani zmínka, jaký by měl být. Člověk tehdy žil uprostřed přírody. Věděl, či alespoň tušil, že je její součástí. Šel pomalu, krok za krokem. Každý ke svému cíli...
A tak na závěr ještě zápis z roku 1882. Uvádí se v něm:
"24. července t.r. začalo pršeti a v pravém smyslu nepřestávalo pršeti až do 7. srpna, všechna žita tak porostla, že se jen na krmivo hodila, sláma shnila. Kdo nápotom oschle hned klidil, nepochodil dobře, kdo počkal, dostal vše suché do domu. Oves se též bídně domu dostal, ranní otava dobře se klidila, později vše shnilo. 30. prosince t.r. vyhořely v Sedlejově čtyry stodoly, snad vyletělo mastní z komína".
Jednou dobře, jindy špatně. Jednou ano, jednou ne. Ať už chceme a nebo ne, je to v životě stále stejné. Jen ten letopočet ukrutně pospíchá a spolu s ním i život každého z nás. Tak tedy, jak psáno výše, a jak radí pan podučitel Josef Komzák, lépe je počkat. A dostat se suchý domů!

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25


Zpět nahoru na začátek stránky


Z jihlavských archivů:
Pro servery Regionalist a Iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Jihlavské letopisy...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)