Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.5.: V jihlavské zoologické zahradě se narodil dikobraz palawanský

15.5.: Festival Hudba tisíců Mahler Jihlava 2021 zahájí koncert Symfonie č. 7 v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava a dirigenta Marka Štilce

14.5.: Z policejního deníku: policisté chytili zloděje dlažby; krádež notebooku a dalších věcí z auta; opilci skončili na záchytce

14.5.: Výstava Vladimír Kiseljov – Bratři vášně: Wagner – Bruckner - Mahler v Jihlavě u příležitosti 110. výročí úmrtí skladatele Gustava Mahlera

14.5.: Na silnici I/38 u Havlíčkova Brodu začne oprava kanalizace odvodnění

14.5.: Linka 155, která zachraňuje životy, slaví svůj den. Na Vysočině loni záchranáři přijali více jak 87 tisíc tísňových volání

14.5.: Dominanta Karlova náměstí v Třebíči bude do konce října zrekonstruovaná

13.5.: Z policejního deníku: recidivista s komplicem kradli mobily; nález munice z druhé světové války; krádež kola

13.5.: V Předíně zbourají most, doprava povede po provizorní komunikaci a řízena bude kyvadlově

13.5.: U Svatého Kříže na silnici I/38 se stala tragická nehoda, silnice již je plně průjezdná

13.5.: Svatojánská pouť na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou pod širým nebem

13.5.: Pelhřimovské muzeum rekordů má ve sbírkách další přírůstek - půlmetrákový kuchyňský nůž

13.5.: Lávka z Polanky v Třebíči typu Bailey Bridge do šrotu nepůjde

13.5.: Celníci na Vysočině zajistili přes 26 tisíc cigaret bez platné tabákové nálepky

12.5.: Zfetovaný opilec z Hrotovic za jízdu v nepříčetnosti, při níž u Stonařova zmrzačil dva lidi, dostal šest let

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Až jednou budete mít pocit, že slyšíte nebeskou hudbu, bude vám hrát Jan Musil
Sdílet článek
Před jedním rokem, 30. dubna 2020, v Praze v brzkých ranních hodinách náhle zemřel přední český sólový hornista Jan Musil. Poslední rozloučení s členem Orchestru Národního divadla Praha a Pražské filharmonie se konalo 7. května 2020 v kostele Narození sv. Jana Křtitele v Přibyslavi. Po smutečním obřadu, jemuž kromě rodiny byli přítomni spoluhráči zesnulého z obou orchestrů, byly tělesné ostatky Jana Musila uloženy do rodinného hrobu na přibyslavském hřbitově.
image-1
Hrob se za uplynulý rok stal neobvyklým dokladem bolestných vzpomínek manželky Petry a dcer Anny a Zuzany, rodičů, sourozenců a také přátel z řad českých interpretačních umělců.


Již v den úmrtí pražské Národní divadlo napsalo: “Celé rodině, přátelům a kolegům projevujeme upřímnou soustrast. Kdo jste Honzu znali, vzpomeňte si společně s námi”.


V tentýž den ředitelka Prague Philmarmonia Kateřina Kalistová oznámila, že “zemřel člen našeho orchestru, první hornista Jan Musil” a uvedla, že orchestr v něm “ztrácí výjimečnou osobnost, nenahraditelného stěžejního člena hornové sekce a Dechového kvinteta Prague Philharmonia. Do orchestru, ve kterém působil více než deset let, jej osobně přivedl Jiří Bělohlávek. Pro všechny, kdo jej znali, je to obrovská ztráta. Výjimečný člověk, muzikant, kamarád. Myslíme v této chvíli především na jeho rodinu. Všem nám bude chybět.”

Smrt Jana Musila vyvolala na sociálních sítích početné a silné reakce. Byl oblíben a ctěn jako „velký muzikant a skvělý člověk“, říkalo se mu "Zjev" nebo "Zjevík". A vzpomíná se na něj jako na "přátelského a dobrosrdečného".

Narodil se v porodnici v Havlíčkově Brodě rodičům z Přibyslavi. Základní školu absolvoval v Přibyslavi a hrát na lesní roh se učil v tehdejší Lidové škole umění u Josefa Brožka v Havlíčkově Brodě. Studoval pak u Aloise Čočka na Pražské konzervatoři a už v té době vyhrál konkurz do orchestru Opery Národního divadla.

Základní vojenskou službu strávil jako první hornista Ústřední vojenské hudby. Pak se vrátil do divadla, kde se stal roku 1998 sólohornistou. Opera byla ostatně jeho velkou láskou. Roku 2010 obsadil stejný post hráče u pultu prvního lesního rohu i v Pražské komorní filharmonii, kam ho přivedl Jiří Bělohlávek. Pravidelně rovněž vystupoval se souborem Baborák Ensemble a Česká Sinfonieta a účastnil se také řady projektů soudobé a alternativní hudby s orchestrem Agon.

Byl členem Dechového kvinteta PKF-Prague Philharmonia, založeného v roce 2007. Soubor se zaměřoval na díla klasiků od Mozarta a Rejchy po Milhauda a Hindemitha, ale stejně tak na tvorbu současných skladatelů.

Pod titulkem Nikdy nás neomrzelo spolu hrát na Jana Musila na portálu klasické hudby jeho blízký přítel a kolega Radek Boborák, který je považován za nejlepšího hornistu na světě:

“Jen odchod opravdu výjimečného člověka dokáže vyvolat takovou vlnu emocí, jaká se od posledního dubnového dne vzdouvá na sociálních sítích napříč hudebními kruhy. Nečekaně zemřel skvělý hornista Jan Musil. V šestačtyřiceti letech. Jinak plný sil. Možná ani netušil, jak moc je oblíbený a milovaný,” napsal Radek Baborák a přiblížil seznámení a společnou hudební cestu:

“S Honzou Musilem jsem se seznámil na soutěžích LŠU někdy v letech 1986-88, kdy jsme proti sobě stáli jako zástupci hornových tříd zapálených profesorů - on od profesora Josefa Brožka z Havlíčkova Brodu a my z Pardubic. To bylo naposledy, kdy jsme hráli „proti sobě“. Pak už následovala studijní léta v Praze na Konzervatoři, která jsme prožívali v porevolučním kvasu opravdu radostně a bouřlivě. Po chodbách Konzervatoře se často ozývalo hlasité vytrubování nás - studentů lesního rohu - ze seriálových melodií, loveckých fanfár, hornových míst ze symfonií.

Ve školním orchestru jsme hráli jako o život, na všechno jsme měli svůj názor, byli jsme bezstarostní, sebevědomí. Měli jsme náš slovník, naše hlášky, naše speciální podávání ruky a určovali si svoje pravidla, jak se chovat k sobě i jiným. Byli jsme k sobě upřímní a nekompromisní.

Jako mnozí jiní spolužáci jsme nastoupili velmi brzy do orchestrů. Honza do Národního divadla, a tak se z něj stal „operní klouček''. Tím se do našich životů dostal větší řád, ale dost jsme si tak zkrátili studijní léta.

Co nás nikdy neomrzelo, bylo hrát spolu. At' už to byly různé soubory čistě hornové, nebo různorodé, byli jsme sehraná dvojka a s dalšími kamarády silná skupina. Honza byl to, čemu se říká srdcař. Dokázal hudbu vnímat a prožívat, motivoval ostatní k maximálním výkonům, a to nejen ve hře.

Neznal slovo únava, byl stále plný energie, nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný. Byl rozený vypravěč a dokázal z kdejaké malé historky udělat poutavý příběh s mnoha variacemi. Byl nezapomenutelný hostitel a budou to stovky lidí, kteří nikdy nezapomenou na jím pořádané "Zjefteky" v přibyslavském okolí. Tam jsme poznali jeho kamarády, rodinu i kraj Českomoravské divočiny, kde se rodí lidé pracovití, přímí a také tvrdohlaví, kteří – tak jako on – dokáží stát pevně na svém gruntu a svých zásadách a pro kamarády by dali ruku do ohně.

Jedním z Honzových charakteristických rysů byla naprostá svobodomyslnost a neohroženost. Nesnášel jakýkoliv druh sevření nebo falešných konvencí. Do všeho se pouštěl s vervou. Ale jako správný horský vůdce nikdy nenechal nikoho na holičkách. Ba naopak. Dokázal povzbudit a vytáhnout mnohé z bryndy a dodat jim kuráže. At' byli mladší, nebo starší než on.

Prožil jsem s ním mnoho v cizině, kde byl velmi zvídavý, lačný dobrodružství, poznávání místních zvyků a lidí. Nezapomenutelná s ním byla cesta do Japonska. Kam přišel, byl všude zdejší a štamgastem byl třeba i v Tokiu na Šindžuku.

Po jeho náhlém skonu mi napsalo mnoho lidí z celého světa, kterým se zapsal do paměti. Ale i hornisté, kteří ho znali jen z mnoha videí, která si ale pouštěli třeba stokrát, a měli pocit, jako by ho znali osobně.

Nikdy jsem nevěřil, že – jak se říká – „každý je nahraditelný''. Myslím, že je to právě naopak. Všechny vzpomínky na Honzéčka mne v tom jenom utvrzují. Bude nám chybět všem. Nejvíce jeho Petře a holkám, jeho blízkým, kamarádům, kolegům ze všech orchestrů a souborů, ve kterých hrál, které spoluvytvářel.

Něco nevzniká z ničeho a něco se nemůže ztratit do nicoty. Tak o tom moudří filozofové píší odpradávna. To, že člověku nejsou dány schopnosti na to, aby si vzpomenul, odkud se zjevil a kam putuje jeho duše, musíme brát jako fakt. Ale věřím tomu, že to podstatné stejně nějakým skrytým smyslem poznáme. A tak to mám s Honzou-Zjevem a věřím, že nejsem s tímto pocitem sám. Jsem rád, že jsem mohl být s ním, že jsme se narodili do stejné doby, že jsme se mohli potkat. A zase se potkáme a poznáme.”

Vzpomínka Radka Baboráka vyvolala velký ohlas, například hudebník a herec Zdeněk Dočekal poznamenal: “Radek Baborák to napsal krásně od srdce a o to více bolí to, že to není jen špatný sen, ze kterého se ráno probudím. Nikdy na tebe nezapomenu, můj příteli.”

Připravil a na hřbitově fotografoval Ivo Havlík
Ivo HAVLÍK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je 16. květen
(3. květen kalendáře iuliánského)
• 2021 rok křesťanského letopočtu
• 7510 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 16. 5.:
Neděle po Nanebevstoupení Páně Sv. Jana Nepomuckého, mučedníka, patrona zemí Koruny české Sv. Ubalda, biskupa a vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 3. 5. (16. 5.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: