Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
4.10.: Řidič osobního auta utrpěl při nehodě nedaleko Třebíče zranění

4.10.: Papuče symbolizují domov - místo, kde si většina lidí přeje dožít

4.10.: Do Jihlavy míří nejlepší mladí operní pěvci z několika zemí světa

3.10.: ČEZ zahájil odstávku třetího výrobního bloku Dukovany pro výměnu paliva

3.10.: Zoo Jihlava zve na zajímavé besedy i na soutěž

3.10.: Z policejního deníku: recidivistka v podmínce kradla v obchodě; opilý agresivní muž skončil na záchytce

3.10.: Výstava výtvarných prací ze soutěže uspořádané k 150. výročí narození Jaroslava Panušky v havlíčkobrodské galerii

3.10.: V Jihlavě chirurgové nabízejí možnost sádry na koupání

3.10.: Týden knihoven v Jihlavě: Čtenářská amnestie i přednáška o Arktidě

3.10.: Třebíč v příštích čtyřech letech povede koalice složená z ANO, Pro Třebíč a KDU-ČSL

3.10.: Oslava svatého Martina v Jihlavě: Bohatý program se z náměstí rozšíří i do okolních ulic a parku

3.10.: Dva muži se vloupali do chaty u Rovné na Žďársku, poznáte je z fotografie?

2.10.: Z policejního deníku: ve Žďáře nad Sázavou zemřela po střetu s vlakem žena

2.10.: Monika, nejmenší žena Česka, měří třiadevadesát centimetrů

1.10.: V novoměstské nemocnici se starají nejen o tělo, ale také o duši

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Jihlava bude mít novou ulici pojmenovanou po básníku a spisovateli Antonínu Sovovi
Sdílet článek
Při Vrchlického ulici v lokalitě Dolina proběhla výstavba 16 nových řadových rodinných domů. Vznikla tak nová ulice, která potřebuje jméno. Zastupitelé schválili pojmenování ulice po básníku Antonínu Sovovi, rodáku z Pacova na Pelhřimovsku.
image-1
Zastupitelé proto na svém zářijovém zasedání projednávali návrh na zvolení vhodného názvu, a to nejlépe v podobném duchu jako mají okolí ulice F. X. Šaldy, Vlasty Javořické nebo Poláčkova, tedy podle spisovatelů z přelomu 19. a 20. století, kteří měli úzký vztah k Vysočině.
Mezi návrhy byl proto například Josef Svatopluk Machar, Karel Hlaváček nebo Rudolf Těsnohlídek.

Pracovní skupina pro pojmenování ulic nakonec navrhla jako ideální možnost ulici pojmenovat po básníkovi České moderny Antonínu Sovovi (26. února 1864 – 16. srpna 1928), který byl narozen a pochován v nedalekém Pacově.
Antonín Sova byl český básník a prozaik, přední představitel generace 90. let a básnického impresionismu. Jeho otec, venkovský učitel a regenschori, byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.

Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.

Po maturitě odešel Sova do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově Slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy.

Roku 1892 navštívil Itálii. V roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb.

Dílo Antonína Sovy bylo ovlivněno symbolismem a impresionismem. Sova začal publikovat v 80. letech, kdy vládla české poezii díla lumírovců a ruchovců. Podobně jako jeho vrstevníci se Antonín Sova bránil vlivu předchůdců. Z této doby pochází sbírky Květy intimních nálad (1891) a Z mého kraje (1892).

V pozdější době se Sova soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Sbírka Zlomená duše (1896) má autobiografické rysy, v chronologickém pořádku zachycuje dramatické konfliktní události, které měly pro autorův život klíčový význam. Sovova přírodní lyrika (Ještě jednou se vrátíme, 1900) je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie (Lyrika lásky a života, 1907) je psána písňovou formou.

Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace (Vybouřené smutky, 1897, Údolí nového království, 1900, Dobrodružství odvahy, 1906). V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot. Např. sbírka Zpěvy domova (1918), která vznikla za 1. světové války, obsahuje vlasteneckou lyriku, básník v ní vyjadřuje svůj odpor k válce.

Autonín Sova byl také autorem prozaickým. Také v próze Sova usiloval vyjádřit rozsáhlou škálu pocitů člověka zápasícího o harmonii. Jeho pojetí prózy bylo subjektivní a lyrizující (napž. Próza, 1898, Ivanův román, 1902, Výpravy chudých, 1903 a Pankrác Budecius, kantor, 1916).
- red -
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je úterý 4. říjen
(21. září kalendáře iuliánského)
• 2022 rok křesťanského letopočtu
• 7511 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 4. 10.:
Pondělí po neděli devatenácté po Svatém Duchu Sv. Františka, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 21. 9. (4. 10.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: