Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

14.4.: Most na silnici I/38 v Rančířově na Jihlavsku bude opraven za omezeného provozu

14.4.: Káně lesní, pták roku 2021, je v Pavlově častým obyvatelem, loni tam pečovali o čtyřiadvacet jedinců

14.4.: Hasiči v pelhřimovské nemocnici skončí, covid lůžka jsou obsazena se sedmdesáti procent

13.4.: Z policejního deníku: vandal poškodil plachtu altánu; sprejer načmáral černé nápisy a symboly na fasádu; žena čekala na oblečení marně

13.4.: Vedení Jihlavy usiluje o neinvazivní testy na školách

13.4.: V přírodní rezervaci Velká a Malá olšina rozkvetly bledule jarní

13.4.: Univerzita třetího věku nabízí online kurz o duševním zdraví

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

O původu smírčích křížů a kamenů
Sdílet článek
O starých křížích se často traduje, že jsou původu cyrilometodějského a že je oba slavní bratři tesali vlastnoručně. Doktor František Přikryl dokonce podle umístění kamenů stanovil trasu obou soluňských bratří.
image-1
Zábavné je například jeho tvrzení, že Cyril s Metodějem při průchodu Velkým Meziříčím přenocovali „v domě pana Adolfa Poláka číslo 49 v ulici Palackého... a stravovali se ve vedlejší hospodě „U Anděla" a pouze na nocleh šli do vedlejšího čísla 49". Nevěřte tomu, když je to tak přesné...
Na mezích, u cest i silnic a často i zastrčené v lesích nacházíme kameny s vytesaným křížem, letopočtem nebo i krátkým textem. Často na nich bývá vytesán militantní symbol - sekyra, bodák, puška, dýka, meč či oštěp. Ve středověku často platilo: smrt za smrt. Nesjednal-li nápravu soud, došlo ke krevní mstě. Časem se však hledalo mírnější řešení a pachatel dostal šanci vykoupit se za svůj čin. Pozůstalým musel zaplatit pokutu, často nechal sloužit mše svaté, daroval vosk na svíčky a navíc musel na místě zlého činu vztyčit kříž či kámen.

Mnohé kříže a kameny byly samozřejmě postaveny i z jiných důvodů - náboženských, výstražných, mýtních, často šlo o hraniční mezníky. Ale někdy jde o svědky středověkého trestního práva a téměř vždy připomínají nějakou tragickou událost.
Smírčí kameny se staly fenoménem. Hledají se, sbírají se k nim pověsti a historky, vydávají se o nich knihy a točí dokumenty. A usmiřují duši!!! Pro letošní rok jsme pro vás připravili kapitoly z úspěšné knihy Hynka Jurmana Smírčí kameny na Vysočině.

Zabití pastýře

Pastýř Jan provozoval svoji živnost v Mostištích už dlouhá léta. Od časného jara až málem do prvních sněhů pásl celé obci krávy, ovce a kozy. Ještě ani slunko nevykouklo a už rázoval po vsi, před každým domem zatroubil a dobytek už vybíhal sám. Ve výroční dny dostával Jan za svou námahu slušnou výslužku, jinak byl plat mizerný. A tak po večerech pomáhal ženě s malým políčkem, což jim stačilo ke skromnému živobytí.

Pak se v Mostištích objevila konkurence. Odkudsi se přistěhoval pastýř Václav! Jako když rozbiješ monopol jediné strany, lidé také nevěděli, kam honem vlítnout! Příchozí pásl nejdříve jen pár nespokojencům, kteří se pro maličkost vadili s Janem. Ale protože si stanovil výslužku o něco menší, začali šetrnější od Jana odcházet. Brzy bylo stádo rozděleno téměř přesně na polovinu. Jednu pásl Jan, druhou Václav.
„Holota jedna zlodějská!" durdil se starý pastýř na adresu přivandrovalce.
Že přišel o polovinu zákazníků, nebylo ještě celé Janovo neštěstí. Až dosud mohl pást na všech obecních pozemcích, teď však chtěl starosta pastviny rozdělit. Jan tedy honil stádo směrem k Lavičkám, Václav na opačnou stranu k Olší. Oba se však často napadali, spílali si nelibými výrazy a děcka posílali, aby plašila stádo toho druhého. Zvláště Jan se nehodlal se situací smířit. A tak došlo k tragédii...

Jan prostě jednoho dne nevyhnal a počkal si za dědinou na Václava.
„Kliď se mi odtud! Najdi si jinou práci, já jsem tady starousedlík!" křičel zlostně a silnou holí rozháněl Václavovo stádo. Dobytčata se splašeně rozběhla k Olší, mladému kůzleti dokonce přerazil divoch nohu. Václav tedy nelenil, popadl několik kamenů a jedním trefil Jana do hlavy. Ten se div nesvalil, ale přece se jen vzpamatoval a zaútočil holí. Václav zvedl stejnou zbraň a rozpoutala se zuřivá bitka. Oba už řvali, naříkali, ale neustoupili. Václav byl nakonec utlučen k smrti a v příkopu za vsí vydechl naposledy. Jan byl také pěkně zřízený, domů ho museli odnést a už nikdy se na své nohy nepostavil. Zchroml docela a pást už také nemohl. Mostiště zůstaly bez pastýře...
Přátelé a zákazníci Václavovi nechali na paměť svého pastýře zhotovit kamennou desku s křížem a zasadili ji na místo neštěstí. A protože i Jan měl své věrné, dočkal se také kamenné desky s křížem, vždyť byl pro okolí také vlastně mrtev. Postavili mu ji na hranicích k Lavičkám, kam tak často honil dobytek. On sám ještě žil, ale ke kameni už nikdy nedošel.
Tímto způsobem byl zvěčněn nesmyslný spor dvou pastevců. Když se zakrátko našel jejich nástupce (tedy strana už zase jenom jediná a tím i klid ve vsi!), dělal vždy na první jarní pastvě u jednoho z kamenů zastávku a dobytek zde žehnal.

Kámen u silnice z Mostišť do Olší je dodnes na svém místě, jde o velkou kamennou desku (91x77x11 až 19 cm) s křížem, oba horní rohy má zaoblené. Druhý kámen se nachází při polní cestě do Olší za rybníčkem (83x39x18 cm), vpředu má vystouplý tlapatý kříž, na zadní straně je kříž obyčejný s důlky na konci ramen. Hezké památníky v tomto případě značí zbytečnou a malichernou smrt. Však to možná znáte, jak často se vadíme pro smítko mající v tu chvíli váhu slona...

Ještě další dva kameny však mají v Mostištích. Jeden tvoří práh jižního vchodu do kostela, měří 123x67 cm a je vyzdoben malým řeckým křížkem a dalším křížem v kruhu. Poslední památník ležel před vchodem do kostelní věže a má tvar pravidelného kvádru (70x50x20 cm). Dříve snad stával na hranicích pozemků u Laviček.

Foto: Zuzana Najtová
Hynek JURMAN
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je pátek 16. duben
(3. duben kalendáře iuliánského)
• 2021 rok křesťanského letopočtu
• 7510 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 16. 4.:
Pátek po první neděli Velikonoční
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 3. 4. (16. 4.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: