Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.1.: Život mezi ortodoxními židy; třebíčská fotografka pronikla do uzavřené komunity v Jeruzalémě

18.1.: Studenti novoměstského gymnázia se podílejí na budoucí podobě nového dětského oddělení

18.1.: Renesance sekce České nukleární společnosti „Ženy v jádře“ započala v Třebíči

18.1.: Pozorování úplného zatmění Měsíce 21. ledna 2019 od 4.33 hodin z jihlavské brány

18.1.: Krajská správa a údržba silnic Vysočiny: Nastala nutnost doplnění posypu ve skladech

18.1.: Desatero pro řidiče pro zimní cesty Vysočinou

18.1.: Bez domácího mazlíčka si neumí život představit 56 % obyvatel Vysočiny

17.1.: V Zadní synagoze v Třebíči představí výstavu Proměny třebíčské židovské čtvrti

17.1.: Posledním dnem pro podání přiznání k dani silniční za rok 2018 je 31. leden 2019

17.1.: Na autobusovém nádraží v Třebíči probíhá rekonstrukce toalet

17.1.: Město připravuje revitalizaci okolí viaduktu

16.1.: „Masaryk“ se cestou do Brna zastavil v Pelhřimově

16.1.: Válečné hroby nyní i v chytrém telefonu

16.1.: V jihlavském muzeu bude otevřena výstava s titulem Kočárky babičky Boženky

16.1.: V Třebíči v neděli vystoupí dechová hudba Straňanka ze Strání

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Vraní kopec
Sdílet článek
Asi deset minut cesty od Hlávkova směrem jihozápadním vystupuje neveliké, lesem porostlé návrší. Vůkolní lid od pradávna nazývá ono návrší Krahýbl, po našem Vraní kopec. O místě onom vypráví lid tuto pověst:
Tam, kde dnes smrčiny a mladé jedloví, tajemně se k sobě tulící, ukrývají ve vlhkém stínu svém kamenné balvany podivuhodných tvarů, zeleným mechem a netřeskem obrostlé, stával prý v dávných a dávných dobách hrad, pokrytý jako dnes to vůkolní kamení vrstvami mechu, že ani nebylo možno ho ve hvozdě jej ukrývajícím rozeznati.
V hradě tom bydlil starý kníže, cizinec, se svými dvanácti svobodnými dcerami. Byly to dívky velice pyšné, které by se byly rády provdaly, ale právě pro jejich pýchu a také proto, že hrad byl v místě tak zapadlém, kam celé časy nevkročila návštěvníkova noha, nebyla naděje, že by se přihlásil ženich, který některou z nich by dovedl sobě za manželku...
Tou dobou bydlil v lese Čepance za protějším vrchem svatého Antonína starý, po pás vousy zarostlý čaroděj, jenž mnoho zlého lidu způsobil v celém dalekém okolí.
Tento zlý a ohavný mužík zalíbil si nejmladší a nejhezčí z dvanácti dcer knížecích. Zalíbil si ji a také starého knížete jednou požádal, aby dal mu ji za ženu.
Hrdý kníže zle se jeho smělostí pohněval a nechal jej čeledí a psy vyštvati ze bran starého hradu, začež čaroděj všem strašlivě se pomstil.
Na Květnou neděli, právě když lidé byli v kostele se svazky jívových kočiček, které prý chrání, jsouce posvěceny, od kouzel a zlých mocí, a když do zvuků varhan zazníval smutný hlas pašijí, vykonal čaroděj dílo své pomsty.
Vystoupil na nejvyšší místo kopce, právě tam, kde stojí dnes kaple svatého Antonína a hlasem strašlivým, který otřásl zemí, pronesl svoji kletbu nad hradem, dcerami a knížetem...
A tu ještě než kletbu dokončil, zahřmělo v hlubinách země, zahučelo, vzduchem otřásla hromová rána a starý hrad i s jeho obyvateli se propadl. Z místa toho vystoupil jen sloup dýmu a prachu a z něho vzlétlo dvanáct jako uhel černých vran, které s příšerným krákoráním rozlétly se po lese...
Od té doby mívaly prý v lese tom všecky vrány z celého kraje svá hnízda a některé dny bývalo jich tam tolik, že celý les se od nich jen černal.
Za takových dnů a hlavné nocí, hrozilo osamělému poutníku, místa těmi se ubírajícímu, velké nebezpečí. Najednou se stalo, že vrány se na něho slétly, vyklovaly mu oči, nebo ho i usmrtily.
Lid říká, že to byly duše dívek, které zemřely jako staré panny jen pro svoji přílišnou pýchu.
Ladislav VILÍMEK
Sdílet článek na Facebooku

Dnes je sobota 19. leden
(6. leden kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 1.:
Sobota po neděli první po Zjevení Páně Sv. Maria, Marty, Audifaxe a Abacha, mučedníků
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 1. (19. 1.):
14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .


  Nejnovější:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: