Umělecké seskupení Natvrdlí se ideově odvolává na text manifestu formulovaného na začátku nového milénia, který je založen na obhajobě klasické malby a postuluje myšlenky tolerance, volnosti výtvarného projevu a „nestydaté natvrdlosti“. Manifest je koncipován s příznačnou nadsázkou a humorem, ale nevylučuje ani asociaci k možné kontinuitě v našem uměleckém prostředí (Tvrdošíjní – Tvrdohlaví – Natvrdlí). Od roku 2009 se skupina Natvrdlí ustálila pod kurátorským vedením Rey Michalové v autorském složení: Karel Jerie (1977), MICL (1969), Lukáš Miffek (1978) a Jaroslav Valečka (1972). Tyto čtyři výrazné umělecké osobnosti svým dílem obhajují pozice figurativní malby a rozvíjejí tradici poutavého obrazového sdělení. Natvrdlí usilují o formování výtvarného tvarosloví, které je nezaměnitelným otiskem umělcovy jedinečnosti, stejně jako ukazatelem jeho vrcholné tvůrčí dovednosti. Mezi ideu a výsledné dílo nestaví jiného prostředníka než čistě malířské prostředky. Nalezli si vlastní tvůrčí prostor spíše v intuitivní rovině než v oblasti spekulace. Malují obrazy, které svou existenci opravňují jen samy sebou. Pojímají malbu v novém významu osvěžující „hry“, volně a fantaskně manipulující s realitou, aby citově vyprahlému diváku poskytli neopakovatelný, co nejautentičtější zážitek.
Natvrdlí realizovali více jak desítku úspěšných výstav v předních státních i soukromých galeriích. V roce 2013 vydali již druhou skupinovou publikaci. Vedeni příkladem francouzských encyklopedistů (Diderot, Rousseau, Voltaire ad.), rozhodli se Natvrdlí podpořit teoretickou stránku práce první TVRDOU ABECEDOU, která je základním kamenem umělecko-literárního díla skupiny. (Praha, 2013).
Pro reprezentativní prostory Oblastní galerie v Jihlavě připravila kurátorka koncept „NATVRDLÍ A TVRDÉ“, kdy k výstavě přizvala dvě výrazné současné sochařky, Markétu Korečkovou (1975) a Paulinu Skavovou (1976).

Budoucnost patří Natvrdlým
Výňatek z textu zakládající listiny:
„Obraz je mrtev. Není snad ani možné, že se ještě dnes na počátku třetího tisíciletí najdou „umělci“, kteří malují obrazy. Co je k tomu vede? Copak si neuvědomují, že budoucnost patří novým médiím?
Copak jim nedošlo, že performance a happening mají silnější dopad na divákovy emoce?
Copak nerozpoznali koncepční čistotu konceptu?
Copak si vůbec nevšimli, že současné umění se ubírá úplně jiným směrem?
Copak jsou opravdu tak natvrdlí?
Nabízí se jediná odpověď. Ano! Natvrdlí jsou všichni, ale jenom hrstka si to dokáže přiznat.“
Bernard C. Coty, v Praze, listopad 2000

www.natvrdli.eu

NATVRDLÍ:

Umělci:
Karel Jerie
Karel Jerie se prosadil na české výtvarné scéně jako naprosto přirozený a výjimečný talent. Volně a fantaskně manipuluje s realitou, přetavuje ji do formy nového, autentického sdělení s jemu vlastním nezaměnitelným humorem, nadsázkou a ironií. Kreslířská bravura, perfektnost tahu a preciznost obrysu, neodmyslitelná od souběžně vznikající komiksové tvorby, výrazně formuje i jeho malířské dílo. Autor dovádí francouzský komiksový styl konce 80. let 20. století (Rich Corben, Moebius) do zcela nových estetických dimenzí. Přesto jeho obrazy nelze chápat jako pouhé části komiksového příběhu. Pregnantně formulovaný literární obsah je obohacen o stylovou nadstavbu, která dodává dílům nadčasovost. Také míra humoru a nadsázky je v prostředí české malířské scény ojedinělá.
Mg.A. Karel Jerie
Narozen 16. 3. 1977 v Praze
1999-2005 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. A. Střížka, ateliér prof. M. Rittsteina
Je zakládajícím členem občanského sdružení na podporu komiksu Seqence

MICL
MICL ve svých obrazech reflektuje prožívání, zážitky a zkušenost ze současného světa, podněty ze snu a polobdělých stavů. Některé transponuje do vize imaginativního, fantaskního univerza mimo náš časoprostor. V jiných obrazových „příbězích“ se stává „básníkem“ reality, zobecňuje ji, ozvláštňuje ji svou bohatou invencí a smyslem pro humor a nadsázku. Do obrazu zakomponovává typicky stylizované, sochařsky otesávané figury, někdy autoportrétně laděné. Také s mírnou nadsázkou mapuje svůj vztah k ženě a citový život. MICLova tvorba se větví do dvou linií, osciluje mezi „nebem“ a „zemí“, „dnem“ a „nocí“, „splínem“ a „ideálem“. V cyklu „zlato-černých“ obrazů, které lze přiřadit k poloze „splínu“ či „noci“, mu redukce barevnosti umožňuje pracovat „sochařsky“, objemově a současně zachytit vratkost lidského snažení dosáhnout „Nové Arkádie“. Linii „ideálu“ tvoří soubor koloristicky intenzivních obrazů, v nichž rozehrává celé barevné spektrum.
MICL (Mg.A. Michal Novotný)
Narozen 20. 2. 1969 v Brně
1990 -1997 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. J. Načeradského, ateliér prof. K. Nepraše a ateliér prof. J. Davida
Lukáš Miffek
Lukáš Miffek se na české výtvarné scéně prosadil se jako velmi vtipný „glosátor“, jenž ve svém díle zpracovává existencionální témata, pop kulturu, fenomény konzumní společnosti a masmédií a jenž je s příznačnou ironií schopen přistoupit i sám k sobě, svým slabostem a svého okolí.
Společným znakem všech jeho děl je pevná stylizační linie, narativnost a výrazný kolorismus. V některých obrazech se dotýká hranice kresleného humoru. Miffkovy práce mají pro svou vizuální účinnost a poutavost tendenci k obecné zapamatovatelnosti. Obratně se vyhýbají patetice a všem negativním aspektům. Prezentují jen tu část světa, o kterou se autor s námi chce dělit, ale která je přesto dostatečně bohatá, aby se naše vidění posunulo do jiné, příjemnější roviny. Spojení stylizované malby s neobyčejně živým, až karikaturním komiksem ukazuje na dvojznačnost předloženého sdělení. Podobá se to žertu pronesenému s velmi vážnou tváří. A jak víme, takový vtip bývá nejlepší.
Mg.A. Lukáš Miffek
Narozen 17. 3. 1978 v Praze
1999-2005 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. A. Střížka, ateliér prof. M. Rittsteina

Jaroslav Valečka
Jaroslav Valečka se řadí k autorům, kteří vytvářejí klasickou a přitom plně současnou malbu. Je klasickým v návaznosti na dlouhou tradici české krajinomalby, v romanticko-symbolistní podstatě jeho imaginace, situující vzniklá díla do velmi vyhraněné, „bezčasové“ sféry na pomezí reality a snu. Nechává se vždy inspirovat určitou emocí, která podnítí oblasti podvědomí, navodí kreativní proces, již nikoli plně racionálně kontrolovaný. Z hlediska tvůrčích podnětů ho nelákají světla velkoměst. Témata svých děl čerpá z venkovského prostředí Lužických hor v severních Čechách (kde vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes). Manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině, krásné, ale současně zádumčivě melancholické, ke krajině „beze jména“, těžce zasažené válkou a komunismem. Tato krajina se mu stává místem, kde se odehrávají přírodní mystéria a mytické rituály, ve kterých zachycuje tajemné a nevyslovitelné. Fascinace vesnickými slavnostmi v sobě skrývá i něco mrazivého. Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků.
Ak. mal. Jaroslav Valečka
Narozen 27. 10. 1972 v Praze
1991-1998 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. J. Sopka
1994 Vestlandes Kunstakademi, Bergen
1995 Staatliche Kunstakademie, Karlsruhe
1996 Royal Academy, Rotterdam

HOSTÉ:
Markéta Korečková
Markéta Korečková se řadí k předním umělkyním, které se ve své tvorbě zabývají problematikou genderu a poukazuje apelativním způsobem na jeho přetrvávající klišé. Ve svých konceptuálně podložených sochařských realizacích analyzuje postavení muže a ženy ve společnosti, partnerské vztahy, iluze o životě a lásce. Ač fundamentálně vychází z klasických archetypů a tradičních fabulací, přetváří a posouvá je, s příznačným humorem a ironií, do současného sociálního kontextu. Korečková rozehrává univerzálně platné příběhy, v nichž demaskuje idylu, která při střetu s realitou vyznívá tragikomicky.
Mg.A. Markéta Korečková
Narozena 22. 7. 1975 v Chrudimi
1992-1999 Akademie výtvarných umění v Praze (Sochařský ateliér prof. Jindřicha Zeithammla, Sochařský ateliér prof. Karla Nepraše, Intermediální ateliér prof. Milana Knížáka)

Paulina Skavova
Paulina Skavova je jednou z těch vzácných současných autorek, které ve svém díle úspěšně a osobitě rozvíjejí tradici českého figurálního sochařství. Ač fundamentálně vychází z klasických archetypů a tradičních fabulací, přetváří je dle „obrazu svého“, transponuje je do nových a překvapivých kontextů. Zároveň ale kategorii klasického sochařství překračuje svým přesahem ke konceptuálně zaměřené tvorbě, vytváří objekty a instalace, věnuje se performanci. Je všestrannou tvůrkyní, jejíž dílo je vizuálně silné, emotivně nabité, mnohdy provokativní, ironicky zabarvené, prodchnuté kontrastujícími a nejednoznačně interpretovatelnými obsahy. Paulina Skavova emancipovaně zachycuje svou ženskou zkušenost v tomto světě. Její vlastní osobnost se do jejího díla promítá s takovou intenzitou, že možná více než o vnější realitě, vypovídá její tvorba především o ní samotné, o jejím extrovertním já.
Mg.A. Paulina Skavova
Narozena 18. 11. 1976 v Trutnově
1997-2003 Akademie výtvarných umění v Praze (1997-2002 Sochařský ateliér prof. Karla Nepraše, 2002-2003 Intermediální ateliér prof. Milana Knížáka)