Podle novinového článku Ignaze Götha uveřejněného v Mährischer Grenzbote čís.19 z roku 1960 byl Holubník postaven jihlavskými sladovníky a po 14 letech byl prodán soukromému majiteli. Jak dokládá gruntovní kniha uložená v jihlavském archivu nemovitost zakoupili manželé Johann a Theresie Smutny, za 680 guldeů. Díky úspěšnému podnikání podařilo se oběma negramotným majitelům podepisujícím se třemi křížky přikoupit sousední dům a rozšit tak provoz hostince na čp. 50 a 51.
V roce 1871 se obě nemovitosti dostaly do majetku manželů Franze Gottfrieda a Marie Czapových, kteří na jejich místě vybudovali velký hotel s odpovídajícím zázemím nesoucí ještě na počátku 20. století název Hotel Czap.
Zajímavý pohled do této části města nám nabídl katastrální plán z roku 1876. Uprostřed náměstí Sct. Johanns‘ Platz, Svatojánského náměstí, stál tou dobou pomník tohoto světce. Místo bývalých dvou domů čp. 5O a 51 nahradil rozměrný dvouposchoďový hotelový komplex s řadou zděných objektů ve dvoře, za nimiž se rozkládaly dvě zahrady. Okolní domovní zástavba byla jednoposchoďová a tak se nelze divit, že hotel dominoval celému okolí. Po levé straně jeho průčelí stál obytný dům čp. 52 a po něm následoval nárožní dům čp. 138. Po pravé straně byl opět obytný dům čp. 49.
Stejný stav zachytil plán města spolu s předměstími z roku 1884. Jen význam náměstí jakoby ustoupil do pozadí. Důvodem byl narůstající provoz na hlavní komunikaci vedoucí z města na západ, což zdůraznil její nový název Budweiser Gasse. Objekt hotelu Czap měl vedle popisných čís. 50 a 51 přiděleno domovní orientační čís. 15. Stejný stav dokumentoval rovněž plán jihlavské městské kanalizace vypracovaný kolem roku 1890. Jen pro úplnost dodejme, že hotel měl tehdy vlastní fekální jímku, neboť v jeho blízkosti nebyla ještě vedena žádná uliční stoka.
Podle adresáře z roku 1905 majiteli hotelu byli Richard a Karoline Deutschovi. Zajímavý pohled nám nabízí situační plánek z roku 1914, který je součástí stavebního plánu sousedního domu č. 13, jehož vlastníkem byl Rudolf Rambousek Edler von Rautenfels. Nájemcem hotelu Czap byl už delší čas Mathias Leidemann a majitelem nárožního domu č. 11 Karl Schnürmann.
Celou zástavbu včetně nových názvů ulic a orientačních čísel domů poskytuje další plán města z roku 1924. Do prostoru bývalého náměstí ústilo tehdy celkem sedm ulic : Úřednická, dnešní Seifertova, Telečská, Příkopy, dnešní Fibichova, Schillerova, dnešní Benešova, Speratova, dnes Dvořákova a konečně hlavní tepna, Žižkova ulice. Trojúhelníkovému prostoru vévodil hotel s novým názvem, Jihlavský dvůr.
Vraťme se však znovu k historii zájezdního hostince či hotelu Czap, který za dobu své existence vystřídal několik majitelů a několik názvů : hotel Morawetz, Jihlavský dvůr, Deutsches Haus a nakonec po roce 1945 Dělnický dům a Dům osvěty.
Historie hotelu se započala psát na hromadách suti po zdemolovaných dvou domech čp. 50 a 51. Jak dokládají písemnosti, místo zakoupili manželé Franz Gottfried a Maria Czapovi ( též Cžap ) za nemalý obnos 14.211 zlatých v roce 1868, byť kupní smlouva byla v gruntovních knihách zaregistrována až 5. 12. 1871.
Většinu dokumentů týkajících se stavebního řízení včetně stavebních plánů nalezneme ve fondu Městského stavebního úřadu. K nejstarším patří žádost o výstavbu velkého hostince s ubytováním pro hosty a tanečním sálem, kterou F. G. Czap předložil městské radě 12. 9. 1868. Znedlouho potom, dne 17. 10. 1868, pověřil vyhotovením stavebních plánů a vedením stavby jihlavského stavitele Franze Langa a jeho bratra Mathiase. Přitom velký taneční sál, Tanzsaal, neprojektoval nikdo jiný, než významný architekt té doby, jihlavský rodák a stavební rada působící v Brně, August Prokop. Podélný řez oním vpravdě reprezentačním sálem je vedle autorova podpisu opatřen datem 15. 10. 1868 a není vyloučeno, že jde o pouhou část většího stavebního plánu s dalšími příčnými řezy, rozkreslenými konzolami, schodišti a pod., který se vcelku nedochoval. Přesto jde o pozoruhodný a štukovou výzdobou hýřící secesní prostor s galerií ve výši prvního poschodí, kterou podpíraly bohatě zdobené nosníky stejně jako dvoustranné schodiště při severní stěně, za kterou se nacházelo předsálí, Vorsaal. Štuková výzdoba pokryla obvodové zdi i členitý kazetový strop s výsečemi v úrovni závěru druhého poschodí. Celou krásu dokládají fotosnímky z konce 19. století publikované na stránkách mnoha knih a kalendářů. Jejich negativy jsou uloženy v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.
Stavební archiv obsahuje dvě kompletní sady plánů tohoto objektu pořízené ve dnech 21. 4. 1869 a 6. 5. 1869 stavitelem Franzem Langem. Jsou nadepsány Plan über Erbauung eines neuen Gasthofes und Tanzsalons am Hause No 50 und 51 der Frauen Vorstadt Herrn F. G. Cžap gehönig. Podle drobných odchylek ve vnitřním uspořádání místností lze soudit, že celá stavba byla velmi pečlivě připravována. V prvním poschodí se nacházelo 10 a ve druhém 11 pokojů, všechny vytápěné kachlovými kamny.
Zajímavou zprávu přinášejí při příležitosti slavnostního otevření dne 15. 11. 1869, tentokrát už Hotelu Czap, noviny Iglauer Sonntags-Blatt ze dne 21. 11. 1869. Hned na první stránce byli čtenáři seznámeni s komfortním uspořádáním celého hotelového komplexu. Nebyl opomenut ani autor celého tanečního sálu stavební rada August Prokop z Brna, autor štukové výzdoby akademický sochař Adolf Loos z Brna, stejně jako autor plastik a reliéfů s alegorickými náměty Röhrig. Uznání se dostalo oběma stavitelům, bratrům Langovým, tapetáři Füserovi a malíři Brettschneiderovi.
Během slavnostního aktu došlo i na vysvěcení hotelu farářem Clarusem Neubauerem od jihlavských minoritů. Nebyla opomenuta ani slavnostní recepce pro 40 pozvaných významných osobností tehdejšího veřejného života, představitelů města Jihlavy a místních spolků. Hudební produkci obstaral velký orchestr dirigovaný Heinrichem Fischerem.
Naší pozornosti by neměl ujít ani pohled na Jihlavu od jihu pořízený jihlavským fotografem Johannem Hauptem někdy v závěru 19. století, kde můžeme spatřit všechny významné dominanty města počínaje bránou Matky Boží, věžemi všech kostelů, radnicí, synagogou a samozřejmě i kulisou hotelu Czap.
A závěr? Od plánů až ke slavnostnímu otevření uběhlo neuvěřitelných 6 měsíců. V průvodci Jihlavou se uvádí, že bývalá hospoda Holubník ustoupila hotelu Czap 24. 11. 1869, což není přesné. Hospoda byla zbourána nejpozději v květnu 1869 a dne 15. 11. 1869 o druhé hodině odpolední byl novotou zářící hotel slavnostně otevřen pro veřejnost. Stejně chybný údaj se nachází publikaci Jihlava v datech. Nesprávný je rovněž letopočet uváděný v Kapitolách z historie Jihlavy, podle něhož byl hotel Czap postaven až v roce 1870.
Honosná stavba inspirovala patrně řadu představitelů německých spolků v Jihlavě a okolí k postavení podobného důstojného stánku, který by reprezentoval všechny zdejší Němce - Německého domu. A tak byl v roce 1871 založen Fondverein des Deutschen Hause. Stanovy spolku byly schváleny výnosem moravského místodržitelství dne 7. 10. 1871 a jeho cílem bylo zajistit dostatek finančních prostředků pro realizaci spolkového domu, kulturního stánku sdružujícího vše německé v širém okolí. Vedle jmen Schwab či Inderka můžeme objevit spolky Cimbria, Turnverein, Israelitische Cultusgemeinde nebo významné osobnosti z Vídně, Brna, ale též z blízké Třeště nebo Brtnice. Nás však v tomto případě zajímá vlastní návrh stavby a jméno autora projektu. Vše se dochovalo pěkně pohromadě a tak je skutečně co obdivovat. Plány majestátní budovy ohromujícího secesního zevnějšku leží v jihlavském archivu. Budova měla stát v místech dnešního parčíku u kina Dukla a patrně by zabírala celou plochu od Palackého ulice až ke Smetanovým sadům. O vypracování předběžného projektu byl požádán 25. 2. 1889 jeden z nejpovolanějších, architekt August Prokop. A jak se zdá, své příznivce nezklamal. Dokonce předčil jejich očekávání a to včetně jejich finančních odhadů a možností.
Škoda. Jihlava mohla mít imposantní secesní budovu. Co budovu, palác. Vše změnila první světová válka a další poválečný vývoj spojený se vznikem ČSR. Spolek pro stavbu Německého domu v roce 1923 zanikl. Nakonec to byl přece jen hotel Czap či hotel Jihlavský dvůr, který po okupaci ČSR v roce 1940 musel nabídnout své útroby právě potřebám Německého domu.
Snad jen pro úplnost dodejme, že od dvacátých letech 20. století se hotel stal s.r.o. a byl pronajímán zájemcům. Příkladně r. 1926 je uváděn Leopold Lanz.
Nové poslání si vyžadovalo obnovu fasády a nové době odpovídající nutné změny celého interiéru. Postupovat se mělo podle plánů významného brněnského architekta, prof. dr. Emila Leo. Město schválilo plány 17. 11. 1940. Jednalo se především o modernizaci průčelí, úpravu všech interiérů a další přístavbu dvorního traktu zahrnujících rozšíření počtu společenských místností. Vedle velkého slavnostního sálu, Festsaal, a jeho předsálí byl vyprojektován menší Buffetraum a Nebensaaal. Většina ozdobných prvků včetně galerie byla odstraněna a kapacitu návštěvníků zvětšil nově instalovaný balkón. K dokončení celého projektu však došlo až po válce, kdy plány dostavby s datem 22. 8. 1945 kreslil projektant Horák, údajně podle připomínek ing. arch. Cesara Grimmicha. Několik dalších dílčích nedatovaných plánů pořizoval jihlavský stavitel J. Dintar.
Objekt přešel pod národní správu a začal sloužit potřebám KV KSČ. V roce 1954 patřil Domu osvěty. Ve dvoře se nacházela kuželna TJ Slavoj Jihlava. Později následoval Městský dům osvěty, který část budovy uvolnil klubovně a kancelářím ředitelství n. p. Pramen (1958). Stavební složku uzavírají plány úprav elektroinstalace (1962) a přestavba kuželny na garáže v r.1963, které zajišťoval Městský stavební podnik v Jihlavě.
Pestrá, veselá i tragická historie tohoto objektu se tím končí. V r. 2003 se celý areál s nápisem Dělnický dům nacházel v havarijním stavu. Dnes září novotou a přebytkem úplně zbytečných reklam.
4.12. 2003 a 10.1. 2009