Zápisy v sešitě byly pořízeny obyčejnou tužkou. Na mnohých místech uchvátané a málo čitelné. A končily najednou. Bez vysvětlení. Bez rozloučení. Konečně, nebylo s kým se loučit. Jen zázrakem se ušmudlaný školní sešit dochoval. Četl jsem jej jedním dechem až do konce. Hrozný a prostě popsaný zlomek jednoho života, který vyhasl v jedné plynové komoře v Osvětimi a teď se rozletěl do světa ...

22.III.1942
Som hrozne neštastná že si musel D.Rudi odist. Či sa ešte uvidime ? Táto otázka stále ma trápi. Rudi ma utišuje aby som sa nebála že pride domov. Ale ja tomu neverim. Aj sa hnevám že nemá pri mne trpezlivosť stát na tej četnickej stanice. Som už na stanici a čakáme kedi pridete a tu s hrozou vydim že idete všetci taky obstupeny, ten pocit nezabudnem. Ten človek nemože vypysat to musime citit. Ste prišli von museli ste na peron a Biednik mi kyval aby som išla za vama. Vlak sa pohina a ja musim s krvacajucim srdcom vydet ako odchadzate a mi nemáme tolko sili aby sme vam mohli vtom zabránit.

23.III. Pondelok
Chodime od samého rána ani nevarime sme hrozne rozčuleny že vám vzali veci ktoré potrebujete. Na W.Ž. som im aj nadala. Prečo stále teba volaju ? Prečo aj druhy nechadia. Ale páni su páni ty nikde nechodia. Len vy.

V utorok 24.III.
V utorok tiež stále beháme a konáme aby Lipkovič volačo vykonal. Ale velká chyba sa stala ktorá sa nedá napravyť, dnes som aj kartu od Rudiho dostala som sa snou velmi potešila ako by som ta rada tu mala. Ilonka je v meste je ½ 9. Prišla !! je hrozne rozčilená chlapi idu preč o 11 hod. Ak chceš Rudiho ešte vydet poď hneď do Žiliny. Otto Báči boli veľmi rozčuleny Joža som poprosila aby u nás spal Laci bol tieš u nás a mi slubyl že sa obzru na ne kym pridem. Išli sme s velkym strachom lebo sme išli na černo povoleni sme nedostali. Letime autom rozmišlám čo mám urobyt s Kamenickym nazad alebo či by som vás vydela. Prešli sme do Žiliny hned mi povedali že svama nemožem byť bola tam aj Juci Kohn a Ilonka u nich sme aj boli a tam sme sa všetko dozvedeli. Tak som išla hneď domov. Otto a Báči ma čakali boli radi že som prišla. Ilonka Julci tam zostali aby sa svami zišli. Mala som ist p.pos.Florekovy druhy deň.

25.III. streda
Stala som je 7 hodin v tom volakto klope. Otvorim bránu a Ilonka stoji pred ňou prišla ešte vnoci o ½ 12 s Pivovár vozom aj s Juci u Kohnou spala. Nevykonali nič zvláštného. Boli sme u Floreka nič sme nemohli vykonat mali ruky zaviazané. Sme zufale tak radi by sme vám pomohli a nemožeme. Janko Šlezinger a naši mi rozpráveli že sme nehali v Ilonkinom byte svetlo svietit rolety neboli stiahnuté a každi sa dnu dival. Celi deň bol zufali behali sem a tam nikde žiadná pomoc. Nespime celé noci, nejeme len tak pokradmo žaludok je celi rozboleny. Ilona F. už nemohla vydržat prišla nás a vás pozreť už ste neboli tu. Bola som u Šándor B. mal prist Lipkovič povedal že vykonal a on zatial nás oklamal. Je ½ 8 hod. večer Ilonu odprevádzam stretnem Molnára s celolozi ukazuje že či viem kolko je hodin. O chvilu idem domov stavila som sa u Dr. piroženka mám hrozne krče žlčové, len aby som neochorela. Ale zase to prechádza a čakáme čo zase druhý deň donesie.

26.III. štvrtok
Ilonka je v Žiline a čakame kedy pride. Zase zufali prebehali celi deň aby sme vám len voláko vypomohli.

27.III.
Je 3 hod. rano som hrozne neštastná viem iste že odchádzate moj inštinkt ma neklame plačem až do rána. Ilonka ešte nebola doma už druhy deň je tam žiadné správy. Ešte mám tu aj jednu s Iglova Bianka aj tu som zobudila mojim plačom utešuje ma ale ja viem že je všetko behanie robene nadarmo. Som stala prichystala a vtom už ide Ilonka vydim na jej tvari že mnoho prežila je hrozne vyplakaná. Viem všetko ja sa nezviknem klamat. Je to pravda pred čim som sa tak hrozne bála odišli ste o 3 hod. rana plačem skoro mi srdce pukne ale to nerozumie nikto. Ilonka je tiež hrozne zufalá a boji sa o Mikiho.

28.III. Sobota
Sme stále zufali a čakáme na voláky zázrak že nam pridete domov. Chodim od Knöpfelmacherov domov do Langov. Prišiel dopis že ste nedaleko Bohumina ako sme sa potešili.

29.III. Nedela
Stále jednaké správy.

30.III. Pondelok
Slezinger bol v Žiline doniesol správy že ste v predmestie Krakova neverim nikomu všetko je len cigánstvo. Udržuju nás v nádejech. Sme veľmi zufali lebo Ilonka je v druhom stave čo urobyme ešte nevieme.

31.III. utorok
Prišla správa že bezdetné ženy idu hneď sme boli u docenta aby nám dal voláké svedectvo že nemože predbežne isť. Len se mnou aby mala volákého pri ruke kto by jej pomohol. V najhoršej chvyle. Teraz išla do mesta aby volačo počula je už 6 hod. ešte neni doma. Vilma má tiež trápenie matka je v nemocnici je chorá. Samo leži. Mal tiež ist ale na Vrutkách odpadol tak ho doniesli domov. Pomáhali sme im čo možeme. Aj kufor som vyniesla na stanicu. Bolo 12 hodin ešte musim utekat domov lebo musim pre Ilonu F. balik na stanicu doniest aby mala čo jest.
Toto pišem keď mám trochu lepšiu volu, ked počujem čo je z mojim drahym mužom.

14.IV.
Od 3.III. sme velmi mnoho prežili nedá sa to všetko zaistit boli sme zufalé takto stále samé žiť bez mužou teras keď ich potrebujeme naiviac nemáme ich tu. Žiadná správa, den odo dňa čakáme spravu diváme sa či už poštár ide a stále nič. Pisala som aj do Ružomberku Leo a Aranka su tiež preč takyto stari ludia čo si len počnu.

15.IV.
Ráno sme stali hneď prišli nám povedať že už chodia. Čakáme čakáme je už 11-12-1-2 hod. ešte sa nie tu dlho to trvá kym v jednom dome su hotovy. Až naraz bolo na obchodne dvere klopané “už idu k vám“ budte silni každi nám to hovori a mi sa tu trasieme. Čo bude tu snami. Prišli su velmi slušny vydia že sme veľmi rozčuleny. A predsa taky klud do nás stupil keď sme ich vydeli veď su to tiež ludia ako mi. Boli najprv u Ilonky čo popisali to sme aj hneď pobalili aby sme to potom mohli aj odniest na mesky dom. Teraz prišli knám všetko čo popisali balime, zaclony deka na postele čo som skoro dva roky robyla a ešte ju druhy museli dorobyt. A najhoršie že mi zapisali aj nášho kohuta Fera a 4 sliepky vyažem ich a také sa smutné ako keby vydeli že musia od nás odist. Medzi tym sa všeličo ešte stalo čo už nevládzem tak vypisať. 15-16-17-18 jednako plinu dni stou istou otázkou kedi pride na nás rad. Medzitym je Ilonka chorá a koná si svedectvo.

19.IV.
Celi den sme boli doma až večer prišiel Laci či by som nedala Otta zaštepit proti tifu. Išla som snim. A dali sme sa obidvaja nebolelo to. Ale vnoci sme dostali hrozné bolesti Otto plakal ja som jajkala Ilonke sme nedali spat. Mame hrozné bolesti. Trochu s tažkou hlavou zaspime. Mame tažké sni stale sa mi snivá s Rudim a Mikim. Do rána sme zaspali.

20.IV.
Je pondelok. Ilonka stane chce pre nás volačo prichystat na ranajky a ču už jeji pridu povedat že zase beru. Roznášaju zvolávacie listky. Ilonka sa hrozne nalakala až sa závrávorala položili ju do postele máme len predsa ludi čo sa o nás obzru. Ja som sa nemohla ani zodvihnut. Tak sme ležali všetci traja v posteli a bači nás opatruje. Telefonovali sme pre obsluhu. A už idu 2 g. pre Ilonku museli sa aj zasmiat že nás tak našli v posteli. Ale nám neni do smiatia mi sme skoro plakali keď sme počuli kto všetko ide. Ilonka dala hneď od lekára svedectvo na ktoré nám povedali že pride kontrola. Prišiel aj četnik a lekár bol. Obsluha prišla a spala u nás. Sme hrozne vyčerpany od tychto starosti. Od vtedi prišli aj niektori zo Žiliny zpeť ale mnohy odišli.

9.V.
Vilma je stále zufalá skrze jej mamu a ešte musi aj von s bytu. Ivan tiež leži má velku horučku. Vilma bola tu Otto velmi kašle. Dneská su tu velké slávnosti Matičné boli sme v meste lebo sme mali prácu. Tak je krásne vyzdobeny ten náš Martin. Aky by sme boli na to naše rodisko hrdi keby sme nemuseli nato mislet že musime ho opustit. Takym neslavnym koncom.
- - - - - - - - - - - - - - - - -

Do sešitu byl vložen následující dopis psaný na zvláštním listu čtverečkovaného papíru, poškozený, vytržený z nějakého jiného sešitu. K jeho odeslání už nedošlo, patrně nebyla známa adresa, kam jej poslat.

Turč. Sv. Martin 27.IV. (1942)
Naši Drahy !
Nevieme čo si máme o vás mislet či ste už nie tam na mieste alebo ste moj dopis nedostali. Teraz už rozumiem prečo si vždi mala starost o nás Leider aj nás to zastihlo. Rudi Miki Adolf Edit Dežo sa už daleko za horami išli trochu na tramp a nás tu nehali ale mislim že aj mi pojdeme za nimi. Čo robyte ste zdravy to je dneská največia naša prosba. Čo roby, Roly Adolfy Vaši v čechách piš nám o všetkom. Ilonka Striček ja Otto sme doma a vždi máme čo robyt. Piš na adresu Joža. Čim prvej aby sme vedeli volačo o vás. Poslala som ti fotočky naše piš či ste ich dostali. Nevem raz čo je svami že tak málo pišete. Vy ste nás hrešili a vy ste nic lepši. Mala by som vám mnoho o nás rozprávat ale ako ? Teraz vám už nemám čo pisat nemám nato hlavu. Pište nám ale vy čim prvej.
Majte sa zbohom nech vás naš dobri Pánbožko opatruje a modlite sa za nás aby všetko dobre dopadlo aby sme sa ešte v radosti zišli.
Boskávame vás všetkych vaši neštastny Erži Ilonka Striček Otto

Mily Adolf Irenka a Bubko. Vcera bilo temu 2 roky čo som vašu dobru Menilu fanka na jej Otpočinek odprovadil, mam vedle ujej placz kupeny ale Boch vje kdy moje pozavsdavky ležat budu. Z bohom djeti moja nyezapominate jak živ na vasa stareho Strica
Heinrich Winterstein
Srdecni pozdrav.

ZÁVĚR
Na posledních dvou stránkách tohoto sešitu zůstaly jenom krátké zápisy týkající se nějakých dámských a pánských oděvů či souprav různých velikostí a počtů, které pisatelka šila či přešívala nebo jenom třídila v rámci nějaké akce určené pro židovské ženy před nástupem do transportu.
Ušmudlaný čtverečkovaný sešit bude pečlivě uložen v archivu. Jeho obsah se tímto čtením rozletí do světa a Erži, Ilonka, Otto, Heinrich a všichni ostatní z Martina či ze Žiliny zůstanou navždy mezi námi.