Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Hoří, má panenko...

Úterní dopoledne jako vymalované. Jedeme směr La Jolla. Frčíme jako o závod. A najednou je před námi oceán. Dneska nádherně modrý. Ta barva se popsat nedá. Ani hučení příboje. Ani pěna dopadající na skaliska. Natož pak dunění příbojových vln. Úchvatný zážitek. Co návštěva, vždycky s pokorou a v úžasu poulím oči na tu spoustu vody.
Ale jak jsme se tak prodírali zdejšími uličkami a bulváry hledajíc kousíček místa na zaparkování, zaznamenal jsem úsměvnou příhodu. Při přecházení rušné ulice. Samozřejmě po vyznačeném přechodu pro pěší. A samozřejmě, že všechna auta stála, jak se sluší a patří na americká auta na přechodech pro chodce. Zastavilo i veliké červené hasičské auto. Nablýskané jak na přehlídku. Nevím, co mě to napadlo, ale rukou jsem pokynul řidiči na pozdrav a usmál se. Pusa se mu rozjela taky, a pěkně doširoka, a krátce ťukl na klakson. Moji přátelé sice tvrdili, že to byl zvuk od brždění, ale nebyl. Ten hasič a já jsme si potvrdili navzájem naši radost ze života.
Odpoledne nedalo na sebe dlouho čekat. A odpoledne se mělo na našem malém dvorečku grilovat. Dvanáct párků na velikém kovovém grilu. Vše probíhalo podle plánu. Pán domu otáčel uzeninami a ostatní vyměnili čistý vzduch za připálené maso. A toužebně přitom hleděli do žhavých uhlíků. Potud bylo všechno normální. Bylo krásné modré zimní odpoledne s teplotou vzduchu 26 stupňů Celsia nad nulou. Ideální zima v San Diegu. Ideální letní pohovění pro našince z Českomoravské vysočiny. A pak to přišlo. Pronikavé houkání policejních a hasičských aut. Letím k oknu, abych nic nezmeškal. Vždycky mě podobný konvoj blikajících světel fascinuje. A, světe drž se, zatáčejí do naší ulice. Jeden, dva, tři policejní černobílé vozy a jeden malý hasičský. Poulím oči na tu přehlídku. A poulím ještě víc. Zastavují před našim domem. Vybíhají z aut. Rozhazují rukama. Úžasný zážitek pro človíčka z českého venkova. Z domu vybíhá naše hostitelka. Hoří, kde hoří? Nikdo nic neví. Jen z našeho dvorečku už se přestalo kouřit a přes dřevěný plot se line vůně uzených klobásek nebo párků. Teď už je to jedno. A chaos utichá, vše se uklidňuje. Policajti i hasiči se usmívají. Nehořelo. Jen se čoudilo a smrdělo. Tak trochu za to může i jehličí z vánočního stromečku. Je to dobré, je to dobré. A všichni odjíždějí. Raději nemávám. Radost mě tak trochu přešla. Ale jiná radost se dostavila. Jen na vysvětlenou. Pokud někdo v San Diegu upozorní policii nebo hasiče na nějaké nebezpečí, hned tam vyjedou. Dříve, než bude pozdě. Tady někdo v ulici cítil kouř a tak zavolal. Vše se vysvětlilo. Auta odjela. Vše utichlo.
Psal mi přítel z Jihlavy. Sivestrovská noc, a nejen ona, mění se často v bengálskou. Bujarý ryk v pozdních nočních hodinách třeba v paneláku. Vřískot a hulákání na ulici. Vše dovoleno. Máme svobodu. Máme demokracii. Nikdo nemá právo omezovat naše práva... V San Diegu se nekonal letos žádný ohňostroj. Na ulicích byl klid. Hučely jen bary a restaurace. A pokud si někdo nedá pokoje, stačí zavolat na policii. Tam a tam je po 10. hodině večerní binec. Do pěti minut tam přifrčí policie, do dalších pěti minut je tam tichoučko. A já? Už se těším, až přifrčím do Česka. A do pěti minut si přivyknu na české poměry...

Ladislav VILÍMEK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)