Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Moje slzy pro garáže za Snahou

Nejprve se vrátím do doby, kdy jsem v jihlavském archivu pracoval a kdy jsem zájemcům poskytoval různé archivní dokumenty. Jednoho dne, a potom ještě nějaký čas, přicházeli do archivu pracovníci různých ateliérů a stavebních firem a zajímali se o prostor bývalé Mrštíkovy a Židovské ulice. Dlouho si prohlíželi staré stavební plány domů, fotografie a plány ulic. Tou dobou celé prostranství zelo prázdnotou, neboť první polovina Židovské ulice byla zcela demolována a spolu s ní celá Stará ulička, demolována byla pravá polovina Kosmákovy ulice a levá polovina ulice Mrštíkovy. Stále tvrdím, že to byl jeden z nejtragičtějších zásahů do historické zástavby města. Památková reservace tím utrpěla vážný a neomluvitelný šrám či dokonce amputaci části tváře.
Návštěvy pracovníků oněch ateliérů a firem jsem vítal a těšil na nápravu. Už už jsem si představoval obnovené uliční řády a nové domy kopírující hmotu původní zástavby. Nestalo se. Domy vyrostly jinde a nerespektují vůbec nic. A teď ještě naše vláda se bude zabývat plánem podzemního parkoviště, které se všem Jihlavanům líbí a nelíbí se ministerstvu kultury. A mně se také nelíbí.
Mně se nelíbila už sama demolice, byť jsem byl tou dobou zahleděn úplně jinam. Zmizelo mi tehdy jedno veliké romantické místo, kde jsme se s klukama toulali tajně po sklepeních, kde jsme si hráli na četníky a na lupiče, kde jsem chodíval tatínkovi pro točené pivo k Šotolům a pak usrkával pěnu a pro cigarety k panu Doubkovi, které jsme ve sklepích tajně pokuřovali. Ve všech rozbořených domech žili po staletí lidé. Tváře těch ulic dotvářely podobu města. Dnes je znetvořena. A nejen Priorem. Když si vzpomenu, že ve všech těch domech mohl být nespočet kanceláří, ředitelství, heren, barů, vináren, kavárniček, hospůdek, srdce člověka moderní doby se musí svírat k záchvatu.
Ať už budou garáže pod zemí a spolu s nimi navždy zmizí labyrint podzemních chodeb a nebo budou nad zemí a trčet stejně bezohledně a tupě jako objekt Snahy, nic se vlastně nestane. Určitě se najde skupina odborníků, která dílo oslaví a stejně jako City-park zařadí jej mezi unikátní příklady, v nichž se dokonale snoubí moderna s historickým prostředím památkové reservace. A lidi, a především automobilisté, ti si zvyknou a dokonce budou jásat. Z kanceláří a obchodů přesednou rovnou do aut. To jako za minulého režimu, kdy uprostřed domovní zástavby byla postavena Snaha, to aby dělníci a pracující inteligence udělala jen pár kroků a už byla v práci ...
A slovo závěrem. Ještě, než se radlice bagrů zaboří do země, prosím vás, udělejte důkladný archeologický průzkum celého prostoru. Když už se nebral ohled na výsledek stavebně historického průzkumu a domy padly jak padaly, prozkoumejme alesoň ono historické místo. Je to jediná, jedinečná a poslední šance. Nenechme ji bez povšimnutí odvést na nákladních autech kamsi na skládku.
1.11. 2009

Ladislav VILÍMEK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)