Díky všem, kdož se odhodlají k obnově a stálé péči o tyto památky.
Díky těm, kdož se o ně dodnes vzorně starají.
Uplynulo pět let. Pro někoho dlouhý čas, pro někoho ta léta utekla jako voda. Jako voda mezi prsty. Jsou přece mnohem důležitější věci kolem nás pro které probrbláme a pronadáváme pěknou hromádku času. Zvyk je stále tou železnou košilí, do které navlečeni nehasíme co nás nepálí. A nějaké křížky, ruku na srdce, kdo by si kvůli nim kazil drahocený čas.
Jednoho letního dne tohoto roku mě oslovilo Občanské sdružení ZVONY 2007. Získalo z grantu pár peněz na obnovu zdejších polních křížků. A tak jsme jednotlivá místa objeli, trním a kopřivami zarostlé kamenné sokly změřili a navrhli jejich osazení novými kovovými kříži z úplně nového materálu.
Léto přešlo a já jsem zcela náhodně projížděl Vyskytnou. Šťastná to náhoda. Nevěřil jsem svým očím. Naproti školní budově ve Vyskytné, kde celých dlouhých několik desetiletí trčel vytrvale ze země jen krásně vyvedený kamenný sokl a pár ohnutých železných pásů, stál novotou se lesknoucí křížek. A nejen tam. Na všech místech, kde stály vandaly poničené kříže, může dnes kdokoliv spatřit práci několika nadšenců - manželů Jonášových a pana Dundáčka z Vyskytné nad Jihlavou.
Jako že nenosím žádné klobouky, smekám a hluboce a v úctě se před těmito lidmi skláním. Ve vší tichosti a skromnosti navrátili do krajiny pár střípků do mosaiky krásna.
31.10. 2009