V Jihlavě studoval úspěšně na gymnasiu a potom ve Vídni, nejdříve na medicíně (1907) a pak na právech (1912), kde získal doktorát. Po absolvování povinného roku u krajského soudu v Jihlavě stal se koncipientem v Ústí nad Labem, Mostě a v Duchcově. Za první světové války působil u vojenského soudu a po jejím konci se opět vrátil do Duchcova. Nakonec se v roce 1920 usadil trvale v Karlových Varech. Tady se vedle svého povolání, byl rovněž členem městské rady, věnoval především literární práci. První příspěvky zasílal tamním sociálně demokratickým novinám Volkswille. V roce 1924 byl spoluzakladatelem časopisu Die Provinz podporujícího německo-české přátelství.
Svými postoji a účastí na politickém dění si vysloužil nenávist karlovarských německých nacionalistů a nezřídka byl v přímém ohrožení života. Přesto zde vydržel a teprve až poslední den před obsazením města na podzim roku 1938 opustil své působiště. S pouhou aktovkou a psacím strojem pak emigroval do Londýna, kde podporoval všemožně československou exilovou vládu a vedle advokátní činnosti publikoval v časopisu Čechoslovák.
Ve své prvotině, v románu Gideonův odchod (1912), snažil se vypořádat se sionismem. V eseji Vítězství duše uveřejněné v časopise Der Jude (1919) citoval Buberovy myšlenky o síle a obrodě Židů. Evropskou proslulost získal románem Templáři (1934), kde nepřímo poukázal na zrůdnost hitlerovského režimu v Německu. Židovskou problematikou se zaobíral i jeho další román Poselství z Granady (1937), o pogromech na Židy ve Španělsku koncem 15.století. Nejznámějším dílem se stal román Vzpoura svatých (1944). Bylo to jedno z prvních děl zabývající se nacistickým vražedným systémem líčící povstání Židů v nacistickém koncentračním táboře.
Sommer byl jedním z prvních autorů píšícím německy, který byl překládán v Československu po roce 1945. V roce 1948 vyšla jeho kniha Poslání Tomáše Münzera a později další o básníku Villonovi. Ernst Sommer zemřel v Londýně 20.září 1955.
Na jihlavském židovském hřbitově stojí poškozený pomník jeho otce Jakoba Sommera, který zemřel v Jihlavě v roce 1924, zatímco Ernstova matka zahynula v Terezíně 19. září 1942. Na jiném místě hřbitova odpočívá Ernstův bratr Alfred, spolumajitel továrny na cukrovinky Kopperl & Sommer, zemřel v Jihlavě v roce 1935, jehož manželka Johanna zahynula v koncentračním táboře v Zamošči někdy v závěru roku 1942.