Ve světové válce byl v dubnu 1915 zajat na ruské frontě moloberanovský občan, vyučený kupec, Josef Kodet a ocitl se po mnoha dobrodružstvích v Novo Selcovu u Tambova ve statku Michala Petroviče, kde pracoval se dvěma přáteli z domoviny. Tam jej stihl ruský státní převrat, po němž onemocněl tyfem.
Po skončení války se jeho dva přátelé vrátili do Čech do svých domovů, ale Kodet, zdržen svojí nemocí, zůstal v Rusku. Psal sice domů a z domova psali zas jemu, ale listy nedošly svého určení. Bratr zajatého Jan zahájil po zmizelém pátrání, ale bezvýsledně.
Přišel již rok 1923, všichni zajatci z Ruska se navrátili, ale po Josefu Kodetovi nebylo ani zmínky. Zdálo se, že zapadl kdesi mezi miliony ruského obyvatelstva. Úřední zpráva o něm pravila, že zemřel, nicméně bratr Jan jí nevěřil a podnikal všechny možné kroky, aby Josefa dostal do vlasti. Obracel se bez ustání na úřady, které se zabývaly repatriací českých příslušníků, žádal politické osobnosti o intervence, ale marně. Záležitost nabyla pak již veřejného zájmu a o zmizení Josefa Kodeta se ocitlo několik článků v denním tisku. Ani zvláštní kurýr, který byl pověřen pátráním po zmizelých českých příslušnících v Rusku, nepřivezl nic potěšujícího.
Bratr zmizelého, Jan, učinil ve své beznaději příslib, že podaří - li se mu najíti pohřešovaného - postaví v Malém Beranově na některém pozemku Svatý kříž.
Pak došla konečně radostná zpráva, že Josef Kodet byl nalezen. Beranovský bratr Jan byl povolán do Prahy a musel se zavázat, že zaplatí za bratra výlohy cestovní, že při návratu nevzniknou vládě žádné obtíže a že mu obstará obživu.
Jan Kodet všechno vyplnil, zaplatil veškeré náklady a v srpnu r. 1923 po několikatýdenní cestě přijel Josef Kodet vysílen a zubožen do svého domova.
Splnění příslibu
V radosti nad návraten bratra po osmiletém zajetí snažil se Jan Kodet splnit svůj zbožný slib. Neměl sám pozemku, kde by kříž postavil a proto prosil sousedy, aby mu několik metrů půdy v okolí obce k naznačenému účelu prodali. Po četných nesnázích se Janu Kodetovi však podařilo zakoupit v Malém Beranově domek, v němž by s Boží pomocí navrácený bratr mohl provozovat kupectví a při něm, na vlastním nyní pozemku splnil, co Bohu slíbil.
R. 1928 postavil v tarasu zahrádky nákladem 10.000 K ve zděném výklenku kapličku, jež 19. srpna t. r. byla zasvěcena Božskému Srdci Páně. Slavnosti zúčasnil se veliký zástup občanstva.
Světící obřad provedl biskupský rada a městský farář v Jihlavě P.
Christian Honsig s nově jmenovaným kaplanem dr. Bohuslavem Jarolímkem, opatem - koadjutorem kláštera strahovského.
V zápětí se počaly ozývat po osadě hlasy, že i ostatní občané byli by rádi ke stavbě přispěli a že místo pouhého výklenku mohla být postavena hned prostranná kaplička, jíž osada dosud vůbec neměla.
Obětavost bratří Kodetů došla mezi spoluobčany příznivého ohlasu. Ustaly výstupy z círve katolické a u kapličky každoročně konala se uvedeného dne pouť, které se zúčastňovaly tisícové zástupy. I večerní letní pobožnosti se zde ujaly.
Leč častá nepohoda kazila nábožnosti a volání po vlastním stánku Božím nabývalo stále více ohlasu.
Myšlenka nové svatyně
Na členské schůzi maloberanovského Svazu katolických žen a dívek vyšel těmto hlasům z lidu roku 1933 vstříc katecheta P. dr. Boh. Jarolímek a navrhl občanstvu tam shromážděnému, aby si vytklo do budoucna cíl : Postavit v osadě buď mateřskou školu, nebo kapli.
Poněvadž mateřská škola byla pro děti občanstva v nedalekém Heleníně, nabyl většiny návrh druhý a ustavena ' Kostelní jednota Božského Srdce Páně v Malém Beranově ', v níž byl Nejdůst. P. dr. Jarolímek zvolen předsedou a místopředsedou p. Hynek Kořínek.
- pokračování v pátek 2. května