„Stane se, mládenče, dle přání tvého, ale dříve vykonej mě malou službu“.
„Ano“, odpověděl mladík „učiním pro tebe vše, dívko krásná, vše, co bude mi učiniti možno“.
Po těch slovech, dívka, ukazujíc na malý, údolinou se vinoucí potůček, pravila: „Vezmi mě v náruč a přenes na druhý břeh tohoto potůčku. Jsem Marta, dcera Černého Hanuše, který byl kdysi pánem tohoto v rumech ležícího hradu. Za to, že chránila jsem pokladů nespravedlivě nashromážděných a nevydala jich těm, na jejichž černé ruce lpěla kletba jejich, stihla tato kletba i mne a já za trest jich musím zde hlídati tak dlouho, dokud čestný, nebojácný mladík, nepřenese mě na druhý břeh potůčku. Nebude to úkol lehký, neboť mnohé nástrahy kladeny jemu budou, by od činu toho byl odvrácen. Ten ale, který to dokáže, bude pánem obrovských pokladů v ruinách ukrytých; nesmí však, dokud nezmizím jemu - promluvit hlasitě ani jediného slova, neb vše by bylo ztraceno“.
Po těch slovech uchopil mladík dívku v náručí. Však - ó hrůza! - hned při prvním kroku jeho zatopena byla vůkolní krajina ohromnou spoustou vod, rozpoutal se divoký vichr, bouře zle zuřila, blesky se křižovaly a dívka v jeho náručí nabyla několika centů. Děs a nevyslovitelná úzkost sevřela mu srdce, neboť zdálo se mu, že každým okamžikem stržen bude vlnami v dravý proud. Přesto však, takřka bez rozmýšlení, učinil rychle kupředu druhý krok, ale - dále již nemohl. Příboj rozbouřených vln převalil se mu přes hlavu, voda vnikla mu do úst a on pod dojmem blížící se smrti, s posledním zbytkem sil zoufale zvolal: „Bože můj, pomoz mi!“
A hle! Dále vůkol šuměl les svoji tichou, tklivou píseň, zaléván bledým svitem měsíce a před ním stála opět ona krásná dívka a smutně na něho hledíc, pravila: „Jediný krok kdybys byl udělal, nestalo se tobě ničeho zlého a já mohla býti ze staletých útrap vysvobozena a ty mohl jsi býti pánem oněch obrovských pokladů. Nyní ale věz. Tři věky uplynou, než na tomto místě vyroste statný dub. Ten bude poražen a z kmene jeho vyrobeny tři kolébky. V té třetí kolébce vychována bude žena, z jejíchž potomků v třetím pokolení vyjde muž, který bude míti zase moc mě vysvobodit“.
Pak zmizela a mladík, rozhlížeje se vůkol, spatřil náhle mezi stromy bělati se cestu, jíž hledal.