V traumatisujícím nás kouzlu osobnosti B. Kafky poznali jsme typ člověka jemného, jakoby i vnějškově zušlechtěného vlastním vědním oborem...
Odvěkým tajemstvím obestřená 'Nová věda parapsychologie' je v hlavním titulu knihy ohraničena podtituly 'Hypnosa, Schopnost médií, Komunikace se zemřelými, Zhmotnění, Lourdský zázrak' - jakoby kouzlem osobnosti svého nedostižného tvůrce apostrofovala 'úsudek svědecký genia' (Aristoteles): 'Docílili jsme rozluštění tohoto obrovského problému: tělo zachází, avšak duše s energotronovým tělem nadále žije a pokračuje v nekonečné přítomnosti mimo prostor a čas. Tím vcházíme do věčnosti, do zcela jiného světa, neznámého, neprobádaného, nesrozumitelného vzhledem, který máme ještě prostudovat a z něhož nemůžeme vyloučit pozemské názory...'
Imposantní a vnitřně hluboce ukázněný zjev Břetislava Kafky - 'představitele parapsychologického bádání v Evropě...', uvedl nám - vysokoškolským studentům vědního oboru psychologie Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně (v době zimního semestru 1945/1946) nezapomenutelný univ. prof. PhDr. Mihajlo Rostohar (1878 - 1966)... dodnes prožívám velkou duchovní přítomnost osobnosti B. Kafky detailně živým vzpomínáním... Osobitě tajemné a podmanivou jazykovou modulací provázené pozdravení uvedl vyzváním, aby zájemci 'o komunikaci s Ním' vystoupili s jednoduchou charakteristikou místa, kde studovali - a aby v mysteriosním smyslu 'tajemstvím obestřených míst kraje' (v pojetí slavného francouzského filosofa prof. Ch. Richeta) - chvíli souvisle hovořili... Vzpomínal jsem kouzelný kraj Novoměstska, nepodbízivých krás Vysočiny - a 'tajemností míst' (prof. Charles - Robert Richet) Březinových Jaroměřic nad Ro kytnou, Demlova Tasova i Nového Města na Moravě již zvěčnělého básníka a překladatele MUDr. J. Svítila - Karníka...
'Duch těla zbavený není omezen na náš prostor a žije v dimensi vyšší...' - utkvělo v celoživotní mé pamětní skladbě z bezprostřední a jasnozřivě prozářeným pohledem provázené odpovědi duchovní osobnosti Břetislava Kafky... a prostor postupně již zšeřelé seminární místnosti brněnské fakulty pronikala hluboce informativní úvaha vzácného hosta: známý astronom a francouzský okultní psycholog C. Flammarion (1842 - 1925), jehož spisy jsou přeloženy do mnoha jazyků, výrazně ovlivnil Březinova genia, pozdně gotický malíř Hieronym Bosch (1450 - 1516) do otevřené krajiny umisťoval biblický děj... podobně tak plynou (vzpomínal podivuhodně soustředěný B. Kafka...) dřevoryty novoměstského malíře K. Němce (1879 - 1960), jehož pohled na lidské osudy a příběhy se odehrává 'v lůně všemocné Matky přírody' (B. Kafka). Podivuhodně o parapsychologickém bádání o lidské bytosti vzdělaný Břetislav Kafka vzpomínal i 'mediální osobnosti' malíře Vysočiny V áclava Jíchy, přítele Otokara Březiny z jaroměřické školy, jehož pastely, akvarely i tužkové kresby okouzlovaly...
Podobným způsobem i postupem svého jasnozřivého vcítění v odpovědi dávně mých fakultních spolustudujících prožíval B. Kafka svým mimořádným vhledem v parapsychologické jevy všechna místa, odkud na brněnskou Filosofickou fakultu přišli: tajemně členěné Beskydy, kouzelný kraj Poželetaví... a všechny nás udivoval svým jemně diferencovaným mimosmyslovým poznáváním, rovněž sugestivním výkladem o svých řezbářských a sochařských dílech - jemným naznačením tajemného i duchovního svých religiosních výtvorů...
V té době setkání s B. Kafkou se velmi sledoval, zkoumal i ověřoval problém - nedostižným duchovním bohatstvím Kafkova genia nazvaný 'fluid oduší', který se uvolňuje několik dní pře smrtí... 'Moji jasnovidní subjekti...', píše B. Kafka ve své knize 'mi přesně na den i hodinu určovali přesnou dobu skonu lidí a nikdo nemůže říci, že bychom se kdy mýlili. Je zřejmé, že duše prostřednictvím fluidu oduší oživuje tělo a že tato energie je jasnovidcům viditelná. Nenalézá-li ji uspaný subjekt v některé části těla, hlásí s určitostí, že ono místo je tmavší a dovede z toho předem určit smrt...'. V obsáhlé kapitole 'Stav Duše - Život - Smrt a Oduší' (str. 82 - 92) pozoruhodným vcítěním B. Kafka objasňuje, jak postupem času získával 'schopné subjekty - citlivce', s jejichž pomocí vstupoval do podvědomí lidí a určoval postup léčení... Nadlidským úsilím badatelské a léčitelské práce projekt oval nedostižně tvůrčí duch B. Kafky knihu NOVÉ ZÁKLADY EXPERIMENTÁLNÍ PSYCHOLOGIE (Duševědné výzkumy a objevy).
V popředí zájmů tehdejšího 'universitního světa', zdůvodňujícího 'záhady Duše' - zaujímalo čelné místo vědecké dílo profesora pařížské university Charles - Roberta Richeta (1850 - 1936): experimentálními výzkumy jasnovidectví a materialisací (zvláště u významných médií...) získal si zásluhy o parapsychologii... Podle biologa světového jména, profesora university v Lipsku Hanse Driesche (1867 - 1941) je zhmotnění (materialisace) prostorové vytváření jevů, které mají tvar, například prstů, neúplných rukou, hlav apod. - '...vznikají z beztvárné ektoplasmy, jakési to mlhoviny, vycházející z těla fysikálního média a zhušťující se působením jeho zvláštní energie...' (B. Kafka).
Z tajemstvím pronikajícího světa tehdejší prózy (v době fakultního setkání s B. Kafkou v roce 1946) zaujalo dílo skvělého katolického prozatéra Jana Čepa (1902 - 1974) - magickou až myšlenkou 'ustavičného loučení tohoto světa...'. Vrcholením emocionálního kouzla poesie pak lákalo básnictví katolicky protrpěné duše Jana Zahradníčka (1905 - 1960), především mystickou krásou veršů jeho básnické sbírky z roku 1937 'Pozdravení slunci' ('...ó slunce, ty anděle ohnivé rady, monstrance, jíž se koří věže a vody!')
Z mnoha vůdčích osobností katolické Moravy, které vzpomínaly vědecké a badatelské dílo kouzlem obestřené osobnosti B. Kafky - vracím se k nedostižnému vystoupení skvělého kazatele a řečníka, vynikajícího znalce filosofického díla Aristotelova a sv. Tomáše Akvinského: prof. ThDr. Josefa Silvestra Maria Braita (14. června 1898 - 25. září 1962). Dodnes nezapomenutelnou přednášku 'debatních večerů Filosofické fakulty MU v Brně' (zimní sem. 1945 - 1946) uvedl připomenutím knihy 'Nové základy experimentální psychologie' B. Kafky, o níž v duchovní a filosofické revui na hlubinu, kterou založil již v roce 1926, napsal: 'Vaše kniha dává pokyny veliké ceny. Neostýchám se zpříma doporučiti studium této knihy...' Tklivá památka až ve věčnost Času nezapomenutelné a nesmazatelné osobnosti v našich kulturních dějinách prof. ThDr. J.S.M. Braita - je provázena jeho zatčením v padesátých letech, vězněním a propuštěním na tzv. první amnestii pro po litické vězně z 11. května 1960, kdy již jeho obdivně nezdolné a nadlidsky obětavé zdraví bylo zlomeno... Uložení do hrobky dominikánů v Olomouci provázela jen tichá píseň ct. sester dominikánek, jakoby kouzlem dávných vzpomínek krášlená práce + zvěčnělého z posledních let: Život sv. Dominika, zakladatele řádu kazatelů, zvaných také dominikánů, jehož náhrobek v Bologni je vyzdoben scénami z jeho života...
Duch těla zbavený není omezen na náš prostor a žije v dimensi vyšší...
Pro nás tak dávně nezapomenutelné pravdy a duchovní hodnoty dovedl rozumově nepostižitelnými poznámkami obsáhnout 'duch rozlehlého Horizontu' (R.M. Rilke) - Břetislav Kafka v setkání s námi - vysokoškolskými studenty... Genialitou svých interpretačních schopností parapsychologických jevů dokazoval, že 'parapsychologii lze považovat za vědu budoucnosti... jevy, spadající do oboru parapsychologie, mají dnes již většinou své místo v systému věd. Pozbyly tedy své 'okultnosti'. Mediálně tvarovanou vzpomínkou nelze mi obsáhnout šíři vědeckých, parapsychologických i praktickými aplikacemi obohacovaných zájmů, nezdolného i nezlomného úsilí astrálního až genia dnes zvěčnělého Břetislava Kafky... V traumatisujícím nás 'kouzlu osobnosti' B. Kafky poznali jsme typ člověka jemného, jakoby i vnějškově zušlechtěného vlastním vědním oborem...
Ve 'věčnost rozhozeného Času' (J. Čep) - anebo jak nám dávno řekl B. Kafka 'v hlubiny nezřejmé Budoucnosti': 'Největším a nejskvělejším objevem dvacátého věku je objev, že lidská přirozenost smrtí nezaniká, pouze se vývojem postupně mění a zdokonaluje a dává tělu vyšší hmotný a dokonalejší energotronový tvar...'
Tvůrce nového vědního oboru B. Kafka cítil s lidským utrpením a chápal, že jen přísným osobním odříkáním, skálopevným odhodláním trpět za spravedlivou věc - a snad i asketickým způsobem života, může ostatním pomoci...
Tajemstvím provázená 'realita života' - 'duši se zjevuje víc a více prožitý život, vidí současně činy dobré a špatné, žije v přítomnosti celého svého života. V duši se probouzí úzkost, podle viny i muka...' byla pro obdivného ducha Břetislava Kafky jednou z pravd, v nichž setrvával a s níž experimentoval po celý svůj nedostižně a obdivuhodně - mnohdy i strastiplně, naplňovaný život.